Podle plánu měl být pomník slavnostně otevřen v roce 2013. Nicméně proti zřízení památníku se postavili obyvatelé města a aktivisté komunistického hnutí Smysl času (Smysl vremeni). Proběhlo několik protestních akcí. Tehdy společenské jednání o nalezení kompromisu mezi zastánci a odpůrci vybudování pomníku ztroskotalo. Samotná stavba pomníku byla ovšem zahájena v roce 2015, ale k dokončení nedošlo kvůli poškození základu vandaly.

Po schůzce rusko-české mezivládní komise pro vojenské pohřby v dubnu 2017 se domluvilo vybudování pamětní desky v městském parku. Tato deska má obsahovat jména 147 zahynulých legionářů, kteří se účastnili občanské války v Rusku. Nicméně termín znovu nebyl dodržen a tiskové oddělení gubernátora Samary Dmitrije Azarova prohlásila, že instalace pomníku se kvůli rekonstrukci parku odloží minimálně do roku 2020.

Rozporuplný vztah vůči legionářům v Samaře

Témata zřízení pomníku legionářům je podle gubernátora Azarova pro obyvatele Samary bolestná a stále budí diskuzi kvůli krvavým událostem v okolí města.

„Hledáme správný způsob, jak zvěčnit památku legionářů. Navíc v Samaře nebyli nalezeni žádní mrtví legionáři. V Syzrani zemřeli tři vojáci, když vyhodili do povětří železniční most, a v obci Novokujbyševsk. Toto můžeme označit za památná místa. Ale z nějakého důvodu je touha vybudovat pomník zásadně v Samaře,“ řekl 13. května gubernátor Azarov.

Tady je potřeba poznamenat o jaké události se jedná a jaký vztah k tomu má československý legionářský sbor. 1. československý armádní sbor vznikl na podzim roku 1917 jako součást ruské armády především ze zajatých Čechů a Slováků, kteří vyjádřili přání účastnit se války proti Německu a Rakousku-Uhersku za účelem zřízení nezávislého Československa.

Ozbrojená povstání československého sboru se odehrála v období od května do srpna roku 1918 během občanské války v Rusku. Důvodem vypuknutí byl pokus nově vzniklých sovětských úřadů odzbrojit legionáře. Zejména 8. června byla moc v Samaře zajata koalicí protisovětských sil (oddělení Československa pod vedením velitele 1. husitské divize plukovníka Stanislava Čečeka a jednotka 300 ruských povstalců pod velením plukovníka N. Galkina). Tak do 7. října 1918 moc přešla do rukou výboru členů ústavodárného shromáždění.

Povstání československého sboru se odehrávalo v oblasti  Povolží, Uralu, Sibiře a Dálného východu a díky němu se vytvořily příznivé podmínky pro vznik protisovětských vlád (Výbor členů ústavního shromáždění, Prozatímní sibiřská vláda a následně Prozatímní všeruská vláda) a byly zahájeny ozbrojené akce Bílé armády proti sovětské vládě.

Historická spravedlivost podle aktivistů

Sputnik se zeptal na názor ohledně pomníku vedoucího hnutí Smysl času v Samaře Sergeje Bobrova, který protestní akce organizoval, zda se postoj aktivistů změnil. Jeho názor vyzněl přímočaře a jednoznačně: „Podle mě na vybudování tohoto památníku nikdy nebude vhodný čas, protože legionáři svou pověst pošpinili hromadnými zastřeleními a popravami.“

Bobrov prozradil, že podle jeho údajů za doby působení legionářů v Samaře vznikl pojem „vlaky smrti“ (Kniha „Vlak smrti“ od F. G. Popova z roku 1966  - o vzpomínkách vězňů přeživších vlak smrti v noci z 5. na 6. října roku 1918), kdy ze Samary vlakem s sebou vezli na Sibiř zajatce, které nestihli postřílet. „Zde se odehrávaly krvavé bitvy, Samara byla dobytá útokem. Proto neznám žádné důvody pro vybudování památníku a zvěčnění těchto lidí,“ prohlásil Bobrov.

Podle aktivistům dostupných historických dokumentů v den zajetí  Samary bylo československými legionáři zastřeleno 100 vojáků Rudé armády a 50 pracovníků. V prvních dnech bylo ve městě zabito více než 300 lidí. Navíc Bobrov podotknul, že gubernátor Azarov zcela kompetentně poznamenal, že nemají v Samaře zachované mohyly československých legionářů, proto tato záležitost není aktuální.

Místo hraje roli

Mezivládní dohoda o vzájemné údržbě válečných hrobů z roku byla podepsána mezi Českou republikou a Ruskem v roce 1999. Vybudováním památníku v Rusku se zabývá sdružení Válečných památníků v Rusku. 16. března generální ředitel sdružení Válečných památníků Sergej Pilajev řekl portálu Rudé jaro, že současně česká strana přišla s iniciativou instalovat šest pamětních desek československým legionářům v Samaře, Novokujbyševsku, Ufě, Nižněudinsu, Zlatoustu a Kansku.

„Instalace pomníků je podmíněna přítomností válečných hrobů. Bohužel vzhledem k rozvoji infrastruktury měst část mohyl českých občanů byla ztracená. Ustanovení čl. 3 odst. 4 mezivládní dohody stanoví možnost zřízení památných desek na jiných místech, která jsou vhodná pro uctívání památky zahynulých,“ poznamenal ředitel sdružení.

Na závěr svého komentáře pro Sputnik Bobrov uvedl příklad německých hřbitovů v Rusku. „Dokonce nacisté, kteří vyváděli bůhví co v západní části Ruska, mají německé hřbitovy ve Volgogradu. Tomu, co dělají Češi, vůbec nerozumím. Chtějí budovat své pomníky na hlavních ulicích a náměstích. Nikdo nebude vystupovat proti skromnému náhrobnímu kameni na hřbitově, kde se nachází skutečné hrozby, a to navzdory tomu, jakýkoliv vztah mají k těmto lidem. Nicméně pokud se nejedná o glorifikaci (pozn. legionářů) a přepisování dějin,“ uvedl Sergej Bobrov.

Jiný pohled na dějiny

Odlišného názoru se drží Nikolaj Dmitrijev, docent a vyučující na katedře historie a sociálních technologií Uralské federální univerzity v Jekatěrinburgu. Od roku 1996 je Dmitrijev redaktorem almanachu Bílá armáda. Bílá věc, který je publikován dvakrát ročně a jehož zakladatelem je vědeckovýzkumné centrum Bílá věc. Dmitrijev se aktivně podílel na vybudování památníku československým legionářům v Jekatěrinburgu a Čeljabinsku.

Své zkušenosti s postavením památníku legionářům popisuje Dmitrijev takto:  „Zaprvé jsme hovořili o památníku v Jekatěrinburgu již před deseti lety s tehdejším generálním konzulem České republiky. Jelikož Samara nepatří do našeho federálního okruhu, nemohli jsme  zasahovat do tohoto procesu.“

Podle Dmitrijeva samotný památník legionářům musí byt bez pohyby vybudován: „O tom ani není řeč. Dosud v Samaře kolují falešné a ničím nepodložené důvody malé hrstky místních obyvatel a historiků,“ tvrdí expert.  

Podle Dmitrijeva se v Samaře snaží přepsat nikoliv zvěrstva Čechů, ale zvěrstva Výboru členů Ústavodárného shromáždění (Komuč) samarské vlády, který byl zřízen pod záštitou Čechoslováků. „To znamená, že vznikl z jejich vůle jako loutková vláda. Nicméně žádná loutková vláda neexistovala - Čechoslováci skutečně přispěli ke tvorbě protibolševické vlády v Samaře. Ale proč za to musí být odpovědní?“ podotknul historik.

Kamen úrazu. Najde se možný kompromis?

Docent ve svém komentáři uvedl i doslova kámen úrazu, který podle něho brání příznivému vyřešení situace. „Poté, co bylo vybráno místo pro postavení památníku, ve vedlejším dvoumetrovém keři se objevil kamen, kde bylo s chybami napsáno, že na tomto místě československý sbor zastřelil určité množství vojáků Rudé armády,“ naznačil příčinu znepokojení občanů Samary.

V této situaci Dmitrijev navrhnul i možné řešení, které nenašlo podporu u místního vedení. „Tehdy jsem hovořil, že by bylo dobré vytvořit společnou platformu a zvěčnit památku zahynulých jak z jedné, tak i z druhé strany. Tento krok by měl stejně jako ve Španělsku přispět alespoň v malém poměru ke smíření vojáků Bílé a Rudé armády. Ale byla zvolena jiné cesta. Na tomto místě se nesmí stavět památník, protože jsou tady pochovány naše (pozn. vojáků Rudé armády) kosti. To znamená, že ve společnosti i po sta letech existuje rozdělení na rudé a bílé zastánce,“ konstatoval Dmitrijev.

Z  hlediska historika absence pomníku v Samaře nedává smysl, jelikož již existují četné památky legionářům v Povolží. Podle docenta jde o elementární paměť o zahynulých vojácích v období občanské války nehledě na to, na jaké straně bojovali. Historik pokračuje, že tehdy se (pozn. českoslovenští legionáři) ocitli v centru dění občanské války a dokonce šlo o cizince.

„Dostávali rozkaz a umírali jako vojáci během jeho vykonávání. Měli bychom zachovat základní památku o zahynulých jako o správných a loajálních přísaze vojácích. Z této myšlenky jsme vycházeli v Jekatěrinburgu a Čeljabinsku a památníky tam v pořádku stoji. Dokonce k nim chodí i ruští lidé a křižují se, protože je památník vybudován na hřbitově cestou z kostela,“ prozradil odborník.

Hledání pravdy v minulosti

Ve svém komentáři pro Sputnik Dmitrijev podoktl,  že rozhovory o zvěrstvech československých vojáků jsou podle něho absurdní. Dle praktiky z Uralu toto zásadně neexistovalo, tvrdí historik. Nemyslí si také, že povolžský sbor Čečeka (pozn. Generál Stanislav Čeček, jeden z představitelů československých legií v Rusku) se v něčem lišil od jiných sborů československé armády. Ovšem jeho tvrzení vyžadují podrobný výzkum vojenského dění v Samaře.

„Navíc je potřeba zkoumat i příčiny jejich (pozn. rudých vojáků) smrti. Je možné, že předtím zavraždili komisaře nebo již dříve brutálně zabili československého vojáka. Proto je potřeba zkoumat všechny dokumenty, odkud vznikly, jakou mají povahu. Nemůžeme vytrhnout tato fakta z kontextu,“ argumentuje svůj postoj historik.

Jako příklad uvedl, že v Jekatěrinburgu se dlouho spekulovalo o mnohatisícových židovských pohromách (pozn. zvěst o pohromu třech tisíců Židů atamanem Annenkovem několika dnů před opuštěním Jekatěrinburgu Bílou armádou pod vedením generála Alexandra Kolčaka a několik dnů před příchodem Rudé armády) ale z pátrání vyplynulo, že došlo ke smrti dvou Židů.

„Za dobu sovětské vlády je vytvořeno tolik mýtů, že je velmi obtížné se v tom vyznat za současných několik desítek let. Mnohé dokumenty jsou ztracené, mnohé dokumenty vyžadují přehodnocení. A málo lidí se tomu chce věnovat, “ řekl závěrem Nikolaj Dmitrijev.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce