Orbánova strana Fides má dvě třetiny hlasů v parlamentu, což znamená volnou ruku při změnách ústavy a reformách v zemi. Předtím nezávislé instituce obsadili jeho stoupenci a široká síť masmédií je pod kontrolou jeho „společníků“, míní list.

V čase, kdy se země EU (možná s výjimkou Velké Británie) připravují na květnové volby, jež mohou změnit politiku na kontinentě, chystá si Orbán úlohu mnohem větší než jen silného maďarského lídra.  Tento týden se může stát rozhodujícím jak pro maďarského premiéra, tak pro Evropskou lidovou stranu (EPP), která uvažuje o vyloučení jednoho ze svých nejpochybnějších členů, strany Fides.

Pro evropské nacionalisty, pokračuje The Guardian, je Orbán hrdina, ztělesnění nativistického lídra, který si přeje skoncovat s liberální politickou korektností a který agresivně hájí takzvanou křesťanskou Evropu. Avšak pro mnohé liberály a také pro některé  jeho předpokládané spojence z řad EPP ztělesňuje všechno prohnilé, zkorumpované a hrůzostrašné z toho, co obsahuje dnešní kontinentální politika.

„Éra liberální demokracie se chýlí ke konci, již není s to uhájit lidskou důstojnost, zajistit svobodu, zaručit fyzickou bezpečnost a také zachovat křesťanskou kulturu,“ řekl jednou Orbán.

Maďarský premiér učinil nejednou ve svých projevech důraz na tom, že jeho mise spočívá v ochraně vlasti a celé Evropy před „migračním zlem“. „Vše, co pomáhá zastavit migraci, je dobré, vše, co přispívá, je špatné,“ prohlásil nedávno maďarský premiér.

Orbánovi příznivci a kritici se shodují pouze v jednom. Premiér je dnes symbolem něčeho většího než malého evropského státu. Podle názoru The Guardian má tento člověk požitek ze stále větší úlohy, kterou hraje na evropské politické aréně.

„Orbán se vnímá jako velký premiér malé země, kterého nemají rádi malí lídři velkých zemí za to, že se odvažuje mluvit pravdu,“ poznamenal spisovatel András Vágvölgyi, který se s Orbánem stýkal koncem osmdesátých let. Podle jeho slov již tenkrát za špatně skrývané sobectví a touho po moci říkali budoucímu premiéru malý Nero. 

Ve středu mají v Bruselu projednat otázku vyloučení strany Fides z EPP. Minulý týden zaslal Orbán spoustu dopisů s omluvami na adresu svých odpůrců v EPP, kterým dříve říkal „užiteční idioti“, aby trochu zmírnil své kritiky. Nicméně to podle listu nemělo moc velký účinek.

Brusel zklamal Orbána, proto uzavřel svazek se sousedními státy, zejména s Visegrádskou skupinou (Maďarsko, Polsko, Česko a Slovensko).  Lídři těchto států jsou v různé míře nespokojeni s EU a jejich rétorika je časem stále víc podobná.

S ohledem na růst podpory nacionalistických stran v západní Evropě by bylo tvrzení, že nový evropský rozkol způsobil rozdělení Západu a Východu, přílišným zjednodušením věci. Nedá se nicméně popřít, že nová vlna silných lídrů s nacionalistickými náladami využila Orbánova příkladu, aby zaměřila svoji nespokojenost proti Bruselu spolu se soustředěním moci ve svých rukou.

Ze všech regionálních lídrů mluvil Orbán nejvíc na rovinu o boji za evropskou budoucnost. Jeho cíl spočívá v tom, aby květnové volby vedly k nastolení kontroly nad všemi evropskými institucemi.

Ve svém pátečním projevu netradičně nevěnoval moc pozornosti kritice Bruselu a George Sorose, snad proto, že nechtěl příliš provokovat politiky EPP před přijetím rozhodnutí. Nicméně využil schůzky s polským premiérem Mateuszem Morawieckým, aby prohlásil, že evropští neliberálové budou držet spolu.

„Připravujeme se na středoevropskou renesanci drtivé moci,“ prohlásil Orbán. „Když Brusel útočí na Polsko, je to útok na celou střední Evropu, a na nás, Maďary.“

Europoslanec a bývalý belgický premiér Guy Verhofstadt obvinil Orbána z toho, že jeho protimigrační rétorika je pouhá kouřová clona pro korupci a protekcionismus. Nicméně souhlasí s tím, že květnové volby sehrají značnou roli v rozhodování o budoucnosti Evropy.

„Dokáže EU zůstat baštou svobody, liberální demokracie, naděje, tolerance, základních práv anebo budeme autoritářští, zkorumpovaní a s menšími právy?“ klade otázku Verhofstadt. „Příchod ‚malých Trumpů‘ do střední a východní Evropy je mnohem větší nebezpečí než brexit. Čeká nás boj o duši Evropy.“