U příležitosti oslav 20. výročí vstupu České republiky do NATO je třeba připomenout dvě zajímavé skutečnosti, o nichž se málo hovoří. V roce 1954 podal SSSR přihlášku ke vstupu do NATO, ale žádost byla zamítnuta. Rusko by tedy jako právní nástupce Sovětského svazu mohlo být hypoteticky společně s Českou republikou členem aliance. V únoru 1990 během návštěvy amerického ministra zahraničních věcí Jamese Bakera v Praze tehdejší prezident Václav Havel navrhl „zrušit NATO i Varšavskou smlouvu“.  Ale... historie se vyvíjela tak, jak se vyvíjela.

Dnes v ČR převažuje názor, že vstup do aliance byl nevyhnutelný jako podmínka zajištění bezpečnosti, díky NATO  má země silnou armádu, účast v mezinárodních vojenských a mírových misích přidala Čechům autoritu na mezinárodní scéně. A na otázku, jestli „Existovala alternativa vstupu do NATO?“, jsou mnozí ochotni věřit odpovědi generála Petra Pavla, který neustále jako mantru opakuje, že vojenská neutralita – to je iluze. Možná má bývalý předseda Vojenského výboru NATO a náčelník Generálního štábu České armády pravdu?

Vstup, či spíše přijetí České republiky do NATO nebylo nevyhnutelným krokem, řekl v rozhovoru pro Sputnik vojenský analytik pplk. v záloze Martin Koller. 

Před tím jsme devět let po rozpadu Varšavské smlouvy nebyli v žádné vojenské alianci a nikdo nás vojensky neohrožoval. Na vojenské pakty a státy, které se zaklínaly láskou k nám, stejně jako ochranou našich zájmů, jsme historicky vždy doplatili. Zda jsme v nějaké vojenské organizaci či nikoliv, je z praktického hlediska v podstatě lhostejné. Naše armáda by nás vzhledem k počtu vojáků a výzbroje nedokázala ochránit proti útoku ze strany Německa, které se tisíc let profilovalo jako náš nepřítel, dokonce ani Polska, pokud by vypukla válka o… smradlavé maso. Ohrožení ze strany Ruska, které je z vojenského hlediska několikanásobně slabší než NATO, je nesmysl a válečná propaganda. NATO nedokázalo zabránit válce mezi vlastními členy Tureckem a Řeckem, která skončila v rozporu s chartou OSN tureckou okupací poloviny Kypru. Nezabránilo ani takzvané tresčí válce. Kdybychom byli neutrální, byli bychom na tom z hlediska bezpečnosti v podstatě stejně, ale mohli bychom ušetřit vojenské výdaje. Neutralita Rakouska, Finska, Švédska nebo Irska nikomu nevadí. O Švýcarsku nemá smysl se bavit, je to moderní pokladnice bohatých, kde je vše postaveno na vlastenectví a referendu, zatímco naše republika kolonie ovládaná a vykořisťovaná cizáky.

Byl vyhlášen obsáhlý program oslav u příležitosti 20. výročí založení České republiky v NATO. Je to expertní konference o historii, současných výzvách a budoucnosti Aliance, fotografická výstava k členství Česka v Alianci, oficiální slavnostní akt na Pražském hradě a galavečer na Ministerstvu zahraničních věcí. Češi vždy byli přirozeně mírumilovnými lidmi. Účast v NATO nepřinesla české společnosti militarizaci?

Možná, ale jen málo… Je těžké udělat z Čechů militaristy. Ale pokud jde o program oslav, oficiální oslavy čehokoliv jiného než pozitivně historicky podložených státních svátků, zvláště ve vztahu k zahraničí, zavání komedií, mnohdy ubohou a podlézavou. Připomíná mi to časy, kdy se soudruzi Husák a Brežněv líbali u schůdků do letadla. Hvězdou expertní konference bude jistě bývalý generál Pavel, který se proslavil především jako nezodpovědný válečný štváč, jenž se snaží zatáhnout naši zemi do války s Ruskem a je určený jako kandidát cizích zájmů do příštích prezidentských voleb. Současné účelové zmírnění štváčské rétoriky, které určitě nepochází z jeho mozku, na věci nic nemění.

Česká armáda za dvacet let od vstupu Česka do Severoatlantické aliance dospěla. Je o tom přesvědčen náčelník generálního štábu Aleš Opata, podle něhož umožnila účast na mezinárodních misích NATO českým vojákům získat těžko nahraditelné zkušenosti. Souhlasíte s tímto prohlášením a jak hodnotíte podíl české armády na mezinárodních vojenských misích NATO a OSN?

Z hlediska získání nenahraditelných zkušeností v rámci zahraničních misí lze s generálem Opatou souhlasit. Praktická zkušenost je nenahraditelná a nelze ji získat na cvičišti nebo na trenažéru. Je tu i politický dopad. Vojáci i jiní odborníci, kteří se zúčastnili misí v afro-islámském prostoru, až na naprosté výjimky, obvykle amorální a zkorumpované, nepodporují jednostranný rasový multikulturalismus afro-islámského typu, který nám vnucuje Evropská unie. Vyjádření, že armáda dospěla, je pro mne obtížně pochopitelné, nevím přesně, co znamená. Dříve se objevoval obrat, že například Rudá armáda dospěla po bitvách u Stalingradu a Kurska. To byly obrovské a vítězné obranné bitvy proti nepříteli, který chtěl vyhladit a zotročit ruský národ. Pokud je dospělostí chápán aktivní boj proti islámským extrémistům, kteří rovněž chtějí zotročit Evropu, lze více méně souhlasit. Jinak má česká armáda moc co dohánět z hlediska personalistiky, výzbroje a především odborných a morálních kvalit ministrů. Navíc se bude muset bránit snahám o zneužití germanizací a projekty typu evropské armády určené k potlačování národů po vzoru armády Rakouské monarchie či nacistického wehrmachtu. Podle mého názoru armáda dospěje pouze ve vítězném boji za vlast. Dospělou může být pouze národní a vlastenecká armáda, což dokazují historické příklady za posledních sto let. Právě takové armády se ukázaly v praxi jako vojensky nejefektivnější. Jako nejhorší se ukázaly multikulturní a multirasové imperialistické armády, které nespojovaly pozitivní cíle.

Jaký je ale smysl NATO dnes? Nynější americký prezident Donald Trump o jeho účelu vážně pochybuje…

Současné NATO je oficiálně především politická organizace prosazující v médiích demokratické principy, svobodu, lidská práva atd. V prvním článku se přímo zakazuje i hrozba silou. Chtěl bych se ale zeptat, jak nás, Českou Republiku, NATO chrání před ekonomickou i politickou kolonizací, ne-li otrokářstvím ze strany Německa? Jak nás NATO chrání před byrokratickým terorem, ideologickou, ekonomickou a ekologickou stupiditou komisařů z Bruselu? Jak nás NATO chrání před afro-islámskou invazí? Jak nás NATO chrání proti lavině politických a ideologických lží, zamlčování pravdy a takzvané politické korektnosti v nadnárodních i národních médiích? Co státy NATO zatím v Evropě dokázaly? Pouze vojensky destabilizovat Balkán. To v konečném výsledku vedlo k vytvoření narkomafiánských států Bosna a Kosovo, které jsou výcvikovými základnami, odpočinkovými tábory a pračkami drogových peněz islámských teroristů. Na Ukrajině podporuje NATO i EU režim, který od roku 1990 nestydatě rozkrádá zemi, odkud obyvatelé prchají, přičemž pomajdanoví ukrajinští politici navíc zavedli zemi do katastrofální ekonomické situace a občanské války. O vojenských i politických úspěších členských států NATO od roku 2001 v Afghánistánu a 2002 v Iráku, stejně jako v Mali a v Sýrii, není třeba se rozepisovat. Je to přehlídka ostudy a porážek a utrpení tamních národů. NATO bylo původně určeno jako obranná organizace západní Evropy proti SSSR. Proto název Severoatlantická organizace. Není tam nic o Kosovu, Gruzii nebo Ukrajině, případně dalších zemích za hranicí Evropy. NATO už dávno neplní svůj úkol, protože ohrožení Evropy ze strany Ruska neexistuje. Smysl organizace NATO v současné podobě je opravdu těžko prokazatelný, v čemž lze s prezidentem Trumpem souhlasit. Bohužel NATO je z velké části záležitost USA a nikdo neví, kdo bude dalším prezidentem. Návrat válkychtivých demokratických figurek typu Obamy, vedených reprezentanty nadnárodních korporací, by mohl vést k dalšímu zhoršení bezpečnostní situace v Evropě. Nelze přehlédnout negativní vliv Aspen Institutu, kde jsou za naši republiku členy například předseda ČSSD Hamáček a údajně i generál Pavel. Právě vliv nadnárodních korporací a jejich evropských a českých slouhů může vést ke zneužití NATO, především jeho evropských členských zemí k agresi proti Rusku s následkem jaderného konfliktu v Evropě. Nicméně nelze přehlížet, že NATO není dirigistickou organizací, která by členským státům něco nařizovala a postihovala je za neplnění nějakých závazků. Tím se liší od čehokoliv v EU, jež se snaží vytvořit evropskou armádu vedenou Německem. Ovšem, NATO lze akceptovat jako mírotvornou organizaci pouze v případě, že v USA bude vládnout rozumný prezident, který se nebude zabývat přípravou jaderné války v Evropě. A to je z dlouhodobého hlediska velmi nejisté. Ideálním řešením by byl nový systém zajišťující bezpečnost Evropy, kde by bylo členem i Rusko“.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce