Na konci března se Řím chystá podepsat s Pekingem memorandum o porozumění a zapojit se do iniciativy Pásma a cesta, kterou v roce 2013 prezentoval čínský prezident Si Ťin-pching. Dopisovatel agentury Bloomberg Ferdinando Giugliano však poukazuje na nepřátelství, se kterým je iniciativa přijímána v EU a USA. Podle něj podpis bude znamenat zásadní rozchod Itálie se svými tradičními spojenci na Západě.

Podle něj je poměrně zajímavé, že dohodu podepisuje pravicová vláda Ligy a Hnutí pěti hvězd, jež tradičně vystupují skepticky ke globalizaci, volnému obchodu a přebíráním italských firem cizinci.

„Celé roky pravicová Liga vystupovala proti rozhodnutí přijat Čínu do Světové obchodní organizace (WTO) kvůli růstu konkurence několika italským důležitým průmyslovým odvětvím, mezi kterými je například textil,“ píše Giugliano. „Je ironické, že teď (pozn. Liga) prosazuje otevírání dveří Itálie Číně.“

V minulosti se do čínského infrastrukturního projektu, který má propojit Asii s Evropou a Afrikou, zapojily další země, jako jsou Portugalsko, Řecko nebo Maďarsko. Čínská společnost COSCO Shipping zakoupila většinový podíl v řeckém přístavu Pireus. V Portugalsku zase Čína investovala do energetického sektoru, letectví a bankovního systému.

„I přesto je změna italského postoje neuvěřitelná. Tento týden Itálie a Británie byly pouze dvě země, které nehlasovaly za přijetí nového mechanismu kontroly investic v EU, který má ztížit přebírání evropských společností zahraničními investory, včetně Číny,“ píše Bloomberg.

Tento mechanismus protlačují hlavně Francie a Německo a dříve ho podporovala středolevá vláda Mattea Renziho. Nyní však Řím nechce, aby jeho evropští spojenci zasahovali do zahraničních investic v Itálii. Na druhou stranu se italské ministerstvo zahraničí snaží zajistit, aby podepsaný dokument s Čínou byl v souladu s pravidly EU, aby si neznepřátelilo evropské spojence.

Portugalsko, Řecko a Itálie, které se ocitly ve finanční nouzi, teď nemají jinou možnost než vyměnit evropskou solidaritu za čínské peníze, domnívá se autor. Nicméně připomíná, že sjednocená Evropa by mohla vyjednat mnohem lepší dohodu s Čínou, než jednotlivé země dokážou samy.

„Nicméně perspektiva větší výhry někdy v budoucnu nezastavila členské státy od snahy získat okamžité zisky,“ podotýká Giugliano.

Kromě toho italské flirtování s Čínou podle něj dává najevo, že Washington začíná v Evropě ztrácet vliv.