Za ČSSR byla hlavním faktorem cenotvorby obratová daň, která se u potravin pohybovala v záporných číslech díky tomu, že je dotoval stát, řekl odborník. Například pod náklady se prodávalo mléko a naopak, pokud šlo o zboží ze Západu, daň mohla činit několik tisíc procent, jelikož se tento druh zboží považoval za luxusní. Cenová politika se řídila centralizovaně nejužším vedením komunistické strany — politbyro a později poté Ústřední výbor Komunistické strany Československa. Dohled prováděl Nejvyšší úřad cenový.

Bylo za komunistů líp?

Martin Franc tvrdí, že statistika umožňuje dokázat cokoliv. Záleží na tom, jaké zboží se dává do spotřebního koše. Pokud se tam dává běžné a levné soudobé zboží, bude koš drahý, jelikož před rokem 1989 bylo toto zboží považováno za luxusní. Když se do košíku dají potraviny v základní kvalitě, ke kterým se připočte cena bydlení, tak vám vyjde, že životní náklady byly v té době výrazně nižší. Mimo jiné statistika nezohledňuje reálnou dostupnost zboží.

Franc dodal, že nejlepší období z hlediska spotřeby potravin byla 70. a 80. léta a to díky zlepšení výkonu zemědělství. Nejhorším obdobím byl začátek 60. let kvůli výpadkům zásobování potravinami živočišného původu.

Ceny zboží se podle experta za této doby měnily málo. V roce 1977 došlo k výraznému zdražené kávy a čokolády, které bylo vyvoláno růstem cen na světovém trhu komodit a rychlým zvýšením cen na ropu.

Franc potvrdil, že ceny na textil byly poměrně vysoké, než se uvolnil dovoz z Asie. Podotkl, že lidé měli mnohem menší šatník, než je dnes ve zvyku, a bylo běžné si oblečené opravovat, zejména látání ponožek nebo správky punčoch se považovalo za normální záležitost.

Průmyslové zboží a půjčování

Pořízení průmyslového zboží pro běžné obyvatele znamenalo podle France dlouhodobé spoření. Je to způsobeno tím, že v průměrné domácnosti se na jídlo utrácelo 40 procent příjmu. Navíc se tento druh zboží nekupoval často a na trhu byl spíše jeho nedostatek. Televize a pračka se pořizovaly na dobu deseti až patnácti let.

Historik tvrdí, že bankovní půjčky se dávaly na zboží, kterého byl dostatek. Existoval i systém pořadníků, do kterého se lidé mohli zapsat. Avšak část lidí, u nichž byl „veřejný zájem", měla zvýhodnění, například lékaři. Také poukaz na automobil se mohl udělovat jako odměna nebo společně s finančně odměnou, která se mohla utratit na automobil.