Nizozemský premiér Mark Rutte, který se označoval kdysi za „nejlepšího přítele" Velké Británie, ostře zkritizoval tento týden strategii hlavy britské vlády Theresy Mayové na jednáních o brexitu, což je velice příznačné, píše sloupkař Bloombergu Lionel Laurent.

Dokonce dnes, když EU zmítají vnitřní rozpory, a sice diplomatický konflikt mezi Itálií a Francií, výrok maďarského lídra Viktora Orbána, že EU je nebezpečná pro společnost, a také irská politika přilákání technologických gigantů daňovými úlevami, kterou ostře zkritizovala Eurokomise, dokázalo 27 členů unie zachovat jednotný postoj na jednáních s Londýnem, nebo přinejmenším prosazovat kurs Bruselu, píše novinář.

Laurent zdůrazňuje, že tato evropská jednota má ještě větší význam kvůli tomu, že premiérka Mayová zvažuje dnes rozhodnutí o odročení vystoupení z EU na pozdější termín. S ohledem na to, že bude potřebovat schválení všech lídrů EU bez výjimky, dá se tvrdit, že Brusel požádá, aby Velká Británie splnila jisté požadavky.

Během dvou let „ztratila Mayová dost na své pověsti". Zahájila jednání o brexitu „nepříjemným a tvrdým" způsobem, přecenila schopnost Londýna „dosáhnout u EU stejně dobrých podmínek obchodu, jako kdyby země zůstala členkou unie," a nátlakem vsugerovala evropským lídrům projekt dohody o vystoupení. Přitom již v lednu slíbila svému parlamentu, že se vrátí do Bruselu, a pokusí se o změnu podmínek dohody o irské hranici, tedy podmínky, které sama prosadila, připomíná autor.

Toto rozhodnutí Mayové rozčílilo mnoho činitelů v metropoli spojené Evropy. Laurent píše, že poslanec Europarlamentu a člen parlamentní skupiny pro kontrolu brexitu, Philippe Lamberts, mu řekl po prohlášeních Mayové, že zařazení do dohody otázky irské hranice svědčí o „nespolehlivosti" Velké Británie, a slíbil, že si Evropa zachová jednotu. A tak to nakonec dopadlo, konstatuje autor článku.

Podle Laurenta je skutečnost, že Velká Británie nedokázala vytvořit v EU koalici zemí, která by jí pomohla dosáhnout cíle, velmi příznačná. Klíčoví členi unie, jako Německo a Nizozemsko, kteří mají co ztratit v případě „tvrdého" brexitu, odvrátily od Londýna jeho „požadavky odporující logice ohledně zajištění privilegovaného přístupu na trh, který sám chce opustit, a požadavek, aby mu nebránili v podepsání vlastních dohod o volném obchodu," zdůrazňuje komentátor Bloombergu.

Pokud jde o menší členy EU, kteří zastávají probritský postoj, jako třeba Polsko a Maďarsko, podporují Londýn slovy, ale ve skutečnosti stejně hájí „neoddělitelnost společného trhu od zajištění práv jejich občanů," uvádí se v článku. A protože tyto země dostávají od EU víc než do ní vkládají, mají veškeré důvody, aby „následovaly generální kurs Bruselu", připomíná Laurent.

Státy Střední a Východní Evropy, které by se mohly sblížit s Velkou Británií jako s „mocným spojencem v čelení Rusku" a které jsou „protiváhou zemí, jež dominují v eurozóně jako Francie a Německo," přeci jen nevytvořily jednotnou frontu na podporu Londýna v brexitu, pokračuje autor. Některé z těchto zemí se obávají, že je za to vytlačí z integračních procesů v EU, a proto nejsou inspirované pokusem Velkém Británie „získat svobodu". Navíc příliš věří v NATO, aby si skutečně myslely, že Londýn zruší po brexitu vojenskou spolupráci s Aliancí a zvolí izolaci, uvažuje Lionel Laurant.

Evropa si, podle názoru britských expertů, zachová jednotu na jednáních o brexitu, tím spíš, že se tam již nebude projednávat samotný proces vystoupení, ale otázka poskytnutí Londýnu možnosti jeho odročení o několik měsíců. Objeví-li se příznaky toho, že toto odročení pomůže Mayové prosadit její dohodu o brexitu v parlamentu, pak bude hodně záviset na Německu, jehož zákonodárci se již vyslovili na podporu odročení, píše sloupkař Bloombergu. Jenže, když Mayová bude i potom protahovat jednání do dalšího nejzazšího data, může být skutečnost, že nemá v Evropě přátele, osudnou pro její politickou dráhu, varuje novinář.