V osmdesátých letech v Praze vyšetřovala Veřejná bezpečnost ročně v průměru 15 až 20 tisíc trestných činů. Pokud to srovnáme s dneškem, pražští policisté minulý rok řešili 47 601 trestných činů. Podle místních policistů se ale nedá situace srovnávat, a hlavně se podle nich změnila kategorizace trestných činů a přestupků. Před třiceti lety bylo například mnohem více případů vykrádání aut než zločiny kapsářů.

Podle kriminoložky Aleny Marešové z Policejní akademie ČR se počty kapesních krádeží v metropoli pohybovaly v 80. letech kolem 500 případů ročně, kdežto v roce 2006 už to bylo 9 742 případů.

„Před revolucí bylo v metropoli mnohonásobně menší procento cizinců a méně turistů. Nárůst kapsářů po roce 1989 bych připočetla i celkovému většímu pohybu obyvatel a také koncentraci všeho do Prahy. To dříve nebylo a pozitivní i negativní jevy byly více rozptýlené po celém státě," uvádí kriminoložka Marešová.

Praha měla v té době vynikající vyšetřovatele, kteří neměli během 7 let ani jedinou nevyjasněnou vraždu.

„Praha byla v osmdesátých letech jedna z nejlepších metropolí, pokud jde o objasněnost vražd. Měli jsme šňůru téměř sedmi let bez jediné neobjasněné vraždy. Opravdu se nám v tomto směru dařilo. Lepší byli v Evropě snad jen u kriminálky v Reykjavíku, ale to jen proto, že tam řešili jedinou vraždu za třináct let," vzpomíná Jiří Markovič, někdejší vyšetřovatel a poté i šéf oddělení vyšetřování vražd.

Vyšetřovatelské metody i technologie se podle Markoviče od osmdesátých let výrazně změnily. „Hlavní posun vidím ve využívání DNA, která vyšetřování vražd hodně zjednodušila. My jsme nic takového neměli a museli jsme jezdit na Slovensko za docentem Vladimírem Ferákem, který s rozborem DNA u nás začínal," vysvětluje Markovič. „Byla to velice drahá záležitost. Dnes se to ale používá běžně a je to ještě lepší metoda než otisk prstu," dodává.

Po pádu režimu počet vražd výrazně stoupl. V roce 1990 řešili policisté v Praze 45 vražd, o dva roky později jich bylo už 58 a v roce 1999 dosáhla statistika vražd 64 případů.