„Svině racek!" (Komisař Clouseau ve filmu Stopa Růžového pantera)

„Jak přežít útok racka" popisuje The Guardian (2013)

Kdo vyrůstal v letech osmdesátých, jistě pamatuje spoustu vrabců, ale i kosů, jindy bylo možné spatřit celá hejna ptáků. Ve Středočeském kraji se však něco změnilo, poněvadž dané pernatce abyste pomalu hledali. Projdete-li se však v těchto dnech po nábřeží Vltavy v Praze, jistě i neodborník si všimne slušné rozmanitosti vodních ptáků, jimž vévodí racci hned několika druhů. Ve světě jsou racci známí svým křikem. Stačí, aby v urbariálním prostředí vznikla menší skládka, např. odpadky po turistech, a městský šum prořízne racčí křik. Mimochodem The Guardian uvádí, že tito ptáci žijí až 40 let!

The Guardian: „A diving herring gull is a missile" (střemhlavý racek stříbřitý je jako střela)

The Guardian popisoval v článku „Jak přežít útok mořských racků" (2013) scény dočista jako z filmu Ptáci od Alfreda Hitchcocka. Přidrzlí racci útočili na místního poštovního doručovatele, důchodci padali na zem s krvácejícími klofanci do hlavy. Hrozí něco takového Praze? Pokud se budete chtít této myšlence zasmát, zkuste nejdřív z pražského nábřeží začít krmit „pražské" racky. To pak něco zažijete. Horší by to bylo, kdyby u nás velcí racci zcela běžně hnízdili ve velkém. The Guardian píše, že ve městech žijící racci stříbřití si chrání svá teritoria. Když jim narušíte prostor, nejprve vás „seřvou", pak nad vámi začnou létat v nízké výšce a házet na vás svá hovínka (exkrementy) a zvratky. Nakonec vás vezmou útokem zezadu a na krk, pařáty ostrýma jak břitva. BBC.com navíc 21. 9. 2010 zveřejnilo zprávu, že migrující ptáci mohou být přenašeči bakterií, rezistentních vůči antibiotikům. Bylo to asi pět let po poprasku, který vyvolala obava z ptačí chřipky. Nebezpečným obecně může být úklid vysušeného ptačího trusu bez respirátoru!

Podle námi dotázaných ornitologů nejspíše racek stříbřitý spatřený u Berounky

Před časem naším ekosystémem zamávali houfně přemnoživší se kormoráni, kteří se potápí za rybami a dokáží přistát se svými plovacími blánami i na stromech (topolech). Pakliže boom tzv. velkých racků bude trvat dál, stanou se tito krasavci pohromou pro ekosystém jako právě kormoráni, případně zlým snem pro památkáře, jimž tlak v žilách zvedají holubi? Pan doktor Hušek z Přírodovědeckého muzea v Horních Počernicích sdělil, že ptačí exkrementy (i ty od racků) jsou potaženy bílou hmotou — kyselinou močovou. Když ptáci kálí na městské památky, pak je kyselina jako kyselina… Není divu, že památkáři nevraží na opeřence, erodující pamětihodnosti znečisťujícím trusem.

Při nedělní vycházce do přírody spatřil v Černošicích u Prahy 24. února 2019 reportér Sputniku až tři nápadně velké ptáky, kteří z dálky vyhlíželi jako volavky. Jejich klidný let, využívající termiky nad poli, a silueta půldruhého metru dlouhých křídel (jak nám potvrdili v ČSO), jimiž se inspirují konstruktéři bezmotorových větroňů, hovoří jasně ve prospěch tzv. velkých racků. Nejedná se tedy o naše říční racky chechtavé, nýbrž o racky, kteří přilétají od moře. Na první pohled upoutají svými rozměry. The Guardian udává, že tito více jak kilogram vážící tvorové jsou schopni dosahovat rychlosti až 65 km/h.

Fotografii a videa jsme ukázali profesionálům z České společnosti ornitologické v Praze (ČSO). Pověděli nám, že s racky je to složité, že u nás nemáme zaprvé vysloveně rackology, zadruhé že velcí racci se velmi obtížně rozeznávají. Je to proto, že v každém roce života získávají po pelichání jiný šat. Barva a barevné vzory peří se proto liší. Zejména racek bělohlavý, stříbřitý a středomořský jsou si velmi podobní a navzájem se navíc kříží. Takže i na slovo vzatí odborníci při pozorování jednoho z nich do hlášení obvykle uvedou všechny tři zmíněné možnosti. Přikloníme-li se k možnosti, že reportér Sputniku měl tu čest s rackem stříbřitým, pak tohoto racka na Berounce viděti — je možné považovat za jev vzácný. Autor tohoto článku takovéhoto racka zhlédl v dotyčné lokaci vůbec poprvé v životě; v roce 2012 měl to štěstí, že i on na vlastní oči mohl popatřit na racka šedého, odpočívajícího poblíž Karlova mostu. Tento exemplář však za pár dní uhynul. Chtěli jsme vědět, co se s tak vzácným exemplářem stalo.

Racek šedý (Larus Hyperboreus), speciálně pro Sputnik ČR 

„Chcete-li jej vidět, pak musíte do Horních Počernic," řekli nám v ČSO. A tak jsme se tam rozjeli. V Horních Počernicích blízko Černého Mostu v Praze je totiž Přírodovědecké muzeum, součást Národního muzea. RNDr. Jan Hušek, Ph.D. byl tak hodný, že nám nejprve ukázal dermoplastický preparát (vycpaninu) racka šedého, který vyhlížel jako živý. Když jsme ale umíněně chtěli vidět toho z Prahy z roku 2012, pan doktor došel pro jeho balku (balka je další způsob vycpání uhynulého exempláře).

Racek šedý, který přistál v Praze v roce 2012, po pár dnech uhynul. Obrázek zachycuje jeho vycpané tělo

Navzdory řečenému dodáváme závěrem, že tzv. velcí racci jsou nádherní ptáci vynikající elegantním letem. Bylo smutné shledat se s balkou racka šedého, který v roce 2012 přistál v Praze. Mezi zajímavosti patří, že na labelu připevněném k tělu tohoto konkrétního racka je informace, že jej uhynulého našel (pravděpodobně amatérský) ornitolog, jehož příjmení je Suvorov.

Více o racku stříbřitém si můžete přečíst v knize Fauna ČR Ptáci 2/II. od Karla Hudce, Karla Šťastného a kolektivu. Knihu vydala Academia v roce 2005. Informaci o racku stříbřitém se dozvíte na stránce 792.

Pravý břeh Berounky v těchto dnech

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce