„Odstoupení doktora Zarífa je velmi nepříjemná a znepokojující okolnost, protože tento diplomat vytvořil zvláštní diplomatický trend zahraniční politiky Íránu a jeho národních zájmů na světové scéně. A v tomto diplomatickém kurzu je nutné pokračovat. Zaríf přesně věděl kdy, s kým a jakým způsobem vést mezinárodní jednání, dokonce i ta nejsložitější, a bránil stanovisko íránské zahraniční politiky," domnívá se Akbari.

Podle jeho názoru, pokud chceme vyjádřit poměr vlivu zahraničního a domácího vlivu na Zarífovo odstoupení v procentech, bude to 45 % k 55 %.

„Vnější faktor zahrnuje problém JCPOA a také plnění závazků států, kterých se týká tento dokument. Ano, od samého začátku nebyly velké naděje, že USA dodrží své sliby, ale Írán v mnohém spoléhal na Evropany, zvláště když USA odstoupily od smlouvy. Právě pomalost procesu dosahování očekávaných výsledků v jednání s Evropany způsobovala silný tlak na íránské MZV a především na ministra, doktora Zarífa. Právě tato okolnost zostřila domácí námitky (íránského národa) vůči ministrovi zahraničních věcí," předpokládá odborník.

Podle jeho slov je Zarífova rezignace ztrátou nejen pro Írán, ale i pro mezinárodní diplomacii.

„Nyní prožíváme přechodné období. Írán se snažil odejít od unipolární světové politiky a dosáhnout stability v podmínkách politického chaosu vytvořeného USA. Írán, Evropa, Rusko, Čína a země Blízkého východu — všichni byli zataženi do této hry USA. A doktor Zaríf mohl sehrát jednu z nejdůležitějších rolí v zastavení této zákeřné hry. Mohl snadno dosáhnout dohody se silnými světovými velmocemi. Osobně neznám nikoho z íránských politiků, kdo by se mohl rovnat v tomto mistrovství Zarífovi, nahradit ho ve funkci a lépe než on sehrát roli v tak složitých podmínkách přechodného období. Mnozí mají daleko k úrovni Zarífova profesionalismu," řekl Akbari.