Ministr zahraničních věcí Československa Jan Masaryk byl nalezen mrtvý ráno 10. března 1948 na nádvoří Černínského paláce pod okny jeho apartmá. Kriminalisté v komunisty ovládnutém Československu uzavřeli případ rychle jako sebevraždu. V té době mnozí věřili v Masarykovu demonstrativní sebevraždu, včetně tajemníka Masaryka Antonína Suma. „Obětoval se, aby smrtí upozornil na nedemokratické poměry v zemi po nástupu komunistů," uvedl Sum.

V roce 2004 byl případ obnoven. Vyšetřování vedlo k závěrům o vraždě ministra. Věřilo se, že vraždu spáchali českoslovenští nebo sovětští komunisté.

Valenta, jehož spoluautorkou byla jeho manželka Leni Friedman Valenta, napsal článek v aktuálním čísle odborného amerického časopisu Middle East Quarterly o pravděpodobném zapojení britské služby SIS.

Autoři článku tvrdí, že čeští komunisté neměli žádný důvod k zabití Masaryka, protože ministr s nimi nadále spolupracoval a pracoval ve vládě Klementa Gottwalda. Neexistovaly ani žádné důvody pro sovětské komunisty — Masaryk s nimi spolupracoval. Masaryk měl v úmyslu pokračovat v podpoře politiky Moskvy v Evropě a na Blízkém východě, jak to činila pražská vláda, včetně prodeje zbraní izraelské ozbrojené skupině Hagana. Samotný Masaryk pomáhal Izraelcům při dodávání zbraní, což bylo v rozporu se zájmy Londýna.

Pavel Sudoplatov, který byl v té době přímo zapojen do vraždy Lva Trockého a vydírání prezidenta Edwarda Beneše, nezanechal žádné záznamy o Masarykovi. Kdyby Rusové chtěli odstranit Masaryka, Sudoplatov by o tom věděl.

V roce 1950 se bývalý zaměstnanec ministerstva zahraničních věcí Jan Bydžovský československým orgánům přiznal ke vraždě Masaryka. Bydžovského, který během války pracoval v Anglii, Valentovi považují za člena SIS.

Bydžovský tvrdil, že Masaryka zabil na popud Arnošta Heidricha, správce ministerstva zahraničí, který byl tehdy údajně hlavním spolupracovníkem SIS v Praze. Bydžovský podle svých slov dostal 9. března 1948 od Heidricha pilulky, které dal Masarykovi do kávy. Když ministr upadl do bezvědomí, Bydžovský ho spolu s dalším mužem vyhodili z okna.

Informace o Bydžovském čerpá autorská dvojice z knihy Kauza Jan Masaryk od badatelky Václavy Jandečkové. „Jan Masaryk nespáchal sebevraždu, ale byl vyhozen z okna dvěma muži, Janem Bydžovským a Františkem Fryčem. Oba pracovali na ministerstvu zahraničí," uvedla Jandečková. „Je to ale pouze jen má hypotéza," dodala spisovatelka.

Na základě jí zveřejněných poznatků policie případ ministrovy smrti znovu otevřela. Městské státní zastupitelství v Praze ovšem pokračování ve vyšetřování neumožnilo.

Valentovi nicméně ve své tezi přímo neříkají, co by mohlo Brity motivovat k likvidaci Masaryka. V textu však uvádí, že Londýnu vadila podpora, kterou přesvědčený sionista Masaryk poskytoval Židům a rodícímu se státu Izrael. Šlo hlavně o dodávky zbraní i pomoc s přepravou Židů do Palestiny, které Britové bránili námořní blokádou.

Ve věci Židů propukla podle Valentových v roce 1946 tichá válka mezi Prahou a Londýnem. Masaryk se tehdy protivil vůli země, která mu poskytla azyl během 2. světové války.

Konflikt zhoršil i fakt, že se na stranu Izraele později přiklonil i Sovětský svaz, který tak chtěl oslabit pozice Britů na strategickém Blízkém východě.

Jiří Valenta emigroval z Československa v roce 1968 do Spojených států, kde začal učit. Nyní je výzkumným pracovníkem izraelského analytického centra BESA. Podle svých webových stránek Valenta pracoval jako poradce Havla a amerických prezidentů Ronalda Reagana a George Bushe. Jeho manželka Leni Friedman Valenta je spisovatelka, umělkyně a politička.