Extremista nedostal ve vězení veganský nášup. Soudil se a vyhrál. Ukázalo se, že stát porušil lidská práva. Lidská práva muže ve vazební věznici. Myslíte, že jde o děj nového filmu Zdeňka Trošky? Jste na omylu. Výše popsaný případ se opravdu v České republice stal. Jde o případ levicového aktivisty, kterého letos čeká soud ohledně pěti možných trestných činů a který je mimo jiné obžalovaný kvůli zapalování policejních vozů.

Co na tom, že mu vězeňská služba nabízela vegetariánskou stravu, protože ta veganská nesplňuje interní normy? Nic. Stát se musí aktivistovi omluvit. My však přirozeně nebudeme rozebírat pozitivní vliv veganství na zdravotní stav člověka či jeho duchovní rozměr. Celá kauza vypovídá o něčem úplně jiném. Vypovídá o tom, jak ženeme naši humanitu do extrému. Bude si příště vězeň stěžovat, že dostal málo svíčkové? Budou v českých věznicích vzpoury, protože muklové nemají videohry? Neťukejte si na čelo, tohle se už před pěti lety událo. Ne u nás, ale v Norsku. Masový vrah Anders Behring Breivik hrozil hladovkou, když nedostane moderní počítačové střílečky. O tempora, o mores!

Kde má naše humanita hranice? A je v pořádku, že s námi mávají zločinci a extremisté? Sputnik se na to zeptal bývalého policisty a experta na bezpečnost Petra Šikýře.

„Soud prostě uznal tvrzení vězně a uznal i argumenty vězeňské služby, lidským právům vězně však dal navrch. Ze zprávy je patrno, že odsouzený vězeň je svým způsobem něco jako anarchista, je zastáncem nějaké životní filozofie, kterou ovšem propaguje proti státu, tedy nám, nezákonným a trestným postupem, za což byl odsouzen. Ano, my jsme se tedy dostali do situace, kdy pachatelé zločinů proti lidskosti zneužívají právo, které má chránit společnost. Možná by tedy byla na místě revize zákonů, tak, aby bylo patrno, že člověk odsouzený za určitou škálu zločinů, prostě právo na určitou část humanity, na určitá a jasně určená práva, ztratí. Myslím tedy, že z naší strany, ze strany státu, se nejedná o úmyslný zločin proti lidskosti, ale o uplatnění práva z pozice demokratické většiny, proti požadavku odsouzeného, což ovšem soud takto neuznal. Problém je v legislativě a právu jako takovém. Zločinci a vězni pouze zneužívají mezery v právním systému. Bylo-li by například legislativně ošetřeno, že se odsouzený stravuje na základě posouzení zdravotního stavu, pak už by obhajobu bylo o co opřít," říká Šikýř.

Podle tvrzení experta zaměňujeme humanitu s možností nastavení dynamické bezpečnosti, ze které pak může vycházet pozitivní motivace. Chceš spolupracovat? Pak můžeme pracovat na dobrém vzájemném vztahu. Pokud uvidím cestu k nápravě, dám ti určité výhody. To ale nelze za stávajícího stavu personálu a kvůli neznalosti osobnosti vězněných osob aplikovat. Naše soudy jsou povinny soudit podle zákonů, které jsme jim dali a které jsme my sami přijali ve jménu humanity, ať už si pod pojmem humanita představíme cokoliv. Soudy jinou možnost nemají.

„Myslím si, že humanita — lidskost v tom lepším úhlu pohledu, by měla mít hranice. Ona je jistě má, ale ta hranice by nejspíše měla být často kontrolována, a pokud se ta hranice jeví nebezpečně tenká, měla by být žádoucím směrem posunuta, a to právě za účelem ochrany oné humanity. Z občanského hlediska se na druhou stranu jeví absurdní, že odsouzenec, který porušil humanitní společenská práva nás všech, se těch práv sám dovolává a vyžaduje ve jménu jím popřené části humanity ochranu a zadostiučinění svým názorům. V podstatě by takto vrah desítek lidí mohl naprosto stejně trvat na tom, že nesmí být popraven, protože trest smrti je z humanitárních důvodů zakázán," vysvětluje bývalý příslušník policejního sboru.

A když promítneme naši humanitu do bezpečnostní oblasti? Jak na tom jsme? Šikýř se domnívá, že úroveň bezpečnosti ČR je diskutabilní. Dalo by se říci, že ji lze přirovnat k pohledu na mořský ledovec. Veřejnost vnímá viditelnou špici, ale nemůže vidět, a tím pádem nevidí, co je pod hladinou.

„Osobně mám o úrovni bezpečnosti značné pochybnosti. S ohledem na to, jaká je situace u našich sousedů v rakouských metropolích, Německu a zbytku Evropy, jak narostla trestná činnost migrantů a skupin kolem nich, jak se radikalizovaly komunity některých muslimů, můžeme říct, že současné bezpečnost je relativní. Otázka by měla znít, zda jsme početně, materiálově a finančně připraveni čelit nebezpečí a rizikům, které přicházejí. A že přicházejí, je názor bezpečnostních expertů z tajných služeb, bezpečnostního zpravodajství a odborníků na terorismus. Příkladem je názor bezpečnostních expertů z Izraele, že naše země vůbec připravena není, nečiní adekvátní bezpečnostní kroky a přípravu a že ani nevíme, co nás čeká. S ohledem na to, že tito experti nemají žádný důvod takzvaně politicky mlžit a lhát občanům, tak bych se zamyslel, zda nemají pravdu a jestli není pověstně za pět minut dvanáct. Někteří bezpečnostní experti si příkladem nemohli nevšimnout, že bezpečnostní složky ve Francii tak nějak nemohly zvládnout agresivní činnost migrantů v Calais, v městských no-go čtvrtích, kam poslali dokonce i cizineckou legii. Ale když šlo o to potlačit mlácením vlastní občany a důchodce kvůli protestům za zvýšení mezd a důchodů, tak jim na to ty bezpečnostní síly stačily. Jenže, jak je vidět, tohle není o úrovni bezpečnosti, ale jenom o potlačení protestů protivládní lidové opozice. S bezpečností Francie to nemá nic společného," myslí si expert.

Pana Šikýře jsem se zeptali také na poměrně osobní otázku. Jak vnímá jako bývalý policista bezpečnostní situaci v rodném Jáchymově? Cítí se doma bezpečně?

„To je těžká otázka. Jako bývalý specialista relativně ano, ale jenom proto, že si s bezpečností v určité míře dokážu sám poradit, což rozhodně není zásluha státních bezpečnostních složek. Jako občan nikoliv, protože znám a vidím dojezdové časy policie a strážníků na místa napadení občanů a jejich majetku. Vím, že v každé obci je úroveň obecní policie a její činnosti různá. Vím, že PČR dlouhodobě nemá dostatek prostředků a lidí na svou činnost. Bezpečnost rozhodně není o tom vybírat peníze za pokuty za špatné parkování ve městech, která nejsou schopna vytvořit parkovací plochy, za pokuty na modrých zónách. Stačí si jenom zkusit najít nějaké statistiky, kolik tedy bylo pokutováno v té či jiné obci osob za napadení, rušení veřejného pořádku, nočního klidu. Kolik vůbec bylo chyceno pachatelů vloupání do vozidla přímo při činu či bezprostředně poté? Jednoduše bychom zjistili, že prostě ti policisté v ulicích jednoduše nejsou. Velká část pokut je rozdána bezdomovcům, kterým je to jedno, řada tzv. objasněných trestných činů vloupání do vozidel je připsána nějakému nezletilci, který také s klidem přizná třicet či více vloupání za měsíc. Otázkou by také spíše mohlo a mělo být, zda se nejedná o klid před bouří, o které nevíme, že přichází."

„Ohledně bezpečnosti v Jáchymově mohu říci, že za poslední roky kriminalita klesla. Je otázka, zda je to hlavně způsobeno převážně odstěhováním se těch občanů, kteří trestnou činnost páchali. Naše město se v poslední době turisticky velmi rychle rozvíjí, s tím souvisí i vyšší návštěvnost a tím pádem i vyšší zájem lidí, kteří páchají trestnou činnost, o naši lokalitu. A ještě jeden poznatek. Protože máme unikátní lázně, tak se mezi lázeňskými hosty objevují i lidé z destinací, které mohou představovat bezpečnostní riziko pro naši zemi. Ne pro město. Co si tak můžete myslet, když v pozdních večerních hodinách přijede před lázně dodávka, kterou řídí lázeňský host. Do dodávky nastoupí určitý počet lidí ‚jeho národnosti‘ a odjedou. Ale třeba jen zbytečně straším v dnešní klidné a nejspokojenější době," zamýšlí se závěrem Šikýř.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce