Během předchozího rozhovoru se Sputnikem ruský ekonom řekl, že současná západní ekonomická věda Economics má za cíl skrýt konečnost kapitalismu. Zmínil ale také, že socialistická ekonomická věda rovněž měla svá zákoutí, na která se nesmělo ukazovat. Co tyto temné stránky ekonomik socialistických zemí skrývaly?

Ekonomické práce Rosy Luxemburgové

Cházin: Pokud budeme hovořit o tom ekonomickém modelu, v jehož rámci naše (Cházinova — red.) organizace popsala stávající ekonomickou krizi osm let do jejího začátku, tak se jedná o model, který světu nesla Rosa Luxemburgová. Kvůli politickým konfliktům s Leninem měla problémy. Její ekonomické práce, které neměly žádný vztah k jejím politickým názorům, byly kritizovány Leninem. Tato kritika ale byla nepřesvědčivá. Jednalo se o poměrně prostou rétoriku.

Z tohoto důvodu byla tato část politické ekonomie, která se rozvíjela v SSSR, uzavřena. Jednalo se o směr, který šel od Adama Smitha k Marxovi. Tento směr říkal, že v kapitalistickém systému vznikají problémy s odbytovými trhy.

První krize pádu efektivity kapitálu začala v USA v 1907-1908. Ta byla v Evropě silně zasažena první světovou válkou. Její význam evropská škola politické ekonomie dostatečně nevyhodnotila. Federální rezervní systém USA (FED) vznikl až v roce 1913, přičemž fungovat začal až od 1. ledna roku 1914. Klíčový význam FEDu se začal projevovat až v ten moment, kdy začala druhá světová válka. Lenin již tehdy byl po smrti. Stalin se ale zúčastnil Brettonwoodské konference. Její výsledky ovšem nebyly v 50. letech v SSSR ratifikovány. Nehledě na to byl rubl mezi lety 1944-1950 navázán na dolar. V roce 1950 Stalin definitivně začal směřovat k vytvoření regionálního systému rozdělení práce. Všechen další rozvoj politické ekonomie šel směrem k řešení těch ekonomických problémů, jež vznikaly v rámci této ekonomické zóny.

Marxovy předpoklady přechodu k socialismu

Cházin: Existuje ještě jedno velmi důležité tabu, které se neprojednávalo. Možná je i důležitější. Jedná se o to, že Marx předpokládal, že přechod z kapitalismu na socialismus se odehraje tehdy, kdy kapitalismus bude jediný systém na světě. V době, kdy to Marx říkal, na světě existovaly tři systémy nezávislé na sobě — britský, německý a americký. Na začátku 20. století se přidal japonský a následně v 50. letech sovětský.

Z tohoto důvodu měl kapitalismus vždy možnost rozšiřovat trhy na úkor likvidace sousedních zón. Pokusy realizovat socialismus v sovětském Rusku, ani ještě ne v SSSR, podle receptů Marxe, byly vyloženě nesmyslné. Lenin se o to na začátku roku 1918 pokusil, ale poměrně rychle bylo potřeba přejít na vojenský komunizmus a následně na NEP. Ukázalo se, že to nejde, protože podle koncepcí Marxe není možná paralelní existence kapitalismu a socialismu na planetě.

Tabu o stejnosti modelu rozvoje socialistických zemí a Západu

Cházin: Z tohoto důvodu bylo nezbytné vymyslet nový systém. Ve 20. letech existovaly různé varianty. Nakonec ale zvítězil Stalin, který budoval stát jako korporaci. SSSR vystupoval ve vnějším kapitalistickém světě jako státní korporace. Světový socialistický systém byl konglomerát státních korporací. Základní model ekonomického rozvoje se v SSSR ničím nelišil od západního modelu. Ta samá dělba práce, ta samá stimulace inovačního procesu. Rozdíl byl v tom, že to, co v USA dělal bankovní systém a FED — plánování ekonomického rozvoje — to samé dělalo v sovětském systému státní plánování.

Existovalo kategorické tabu na tvrzení, že v SSSR existoval stejný model ekonomického rozvoje jako u Západu. To bylo zakázáno říkat. Slogany a vitríny SSSR a Západu se absolutně lišily, model rozdělení přidané hodnoty byl absolutně jiný, systém sociální podpory obyvatel byl absolutně jiný, ale model ekonomického rozvoje byl úplně stejný.

O Sovětském svazu a jeho akcionářích

Cházin: Obrazně si to můžeme představit tak, že SSSR byl korporace, kde každý občan byl jeho akcionářem. Tato korporace měla silné programy podpory, každému akcionáři se vydával „balíček", částečně ve financích, částečně v naturáliích. Obsahy těchto balíčků se měnily v závislosti na tom, jak jste rostl v kariéře. Ze sociálního pohledu to bylo lepší. Ovšem kvůli nepřítomnosti konkurence model začínal prohrávat z pohledu individuální iniciativy, existovala vyšší úroveň byrokratizace.

SSSR mohl vyhrát v 70. letech. Tento krok ale neudělal, bál se jaderné války. Ve výsledku prohrál. Dnes ovšem problém potřeby nového ekonomického modelu opět existuje a není jasné, co s tím dělat.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce