Text zákona sám o sobě není ani moc rozsáhlý, obsahuje pouze čtyři paragrafy.

Média a uživatelé sociálních sítí si všimli gramatické chyby, k níž došlo na začátku textu tohoto návrhu.

​Aby pro samý posměch (jakkoli oprávněný) nezapadlo to hlavní: autoři návrhu nezaslouží odsudek kvůli formální gramatické chybě, ta se koneckonců snadno opraví, ale kvůli tomu, že nevědí, co činí. Jazykový zákon je nejen zbytečný, ale také škodlivý a nebezpečný. @FF_CUNI pic.twitter.com/s7WsBo7Eo3

​Je třeba poznamenat, že v Německu je uznán jediný národní jazyk na úrovni jednotlivých legislativních norem (německý jazyk je uznáván jako oficiální jazyk v zákoně o správním řízení, v daňové oblasti a sociální legislativě. Obecné pravidlo o přidělení statusu státního jazyka neexistuje, ačkoli schválení základního zákona SRN v němčině zajišťuje použití právě jazyka ústavy v oficiální, právní a legislativní sféře. Jedinou výjimku zohledňuje zákon o soudnictví, dle kterého je možné vést soudní řízení v lužickém jazyce v regionech jeho rozšíření (Sasko a Braniborsko).

Právní uznání za celostátní pouze jednoho jazyka, který demonstruje jednotu národa, je příznačné pro státy, které usilují o etnickou a kulturní jednotvárnost — tedy pro Francii, Turecko atd. Ve Francii v Ústavě z roku 1958 a v Turecku v Ústavě z roku 1982 je prohlášena francouzština, respektive turečtina, jako státní jazyk na celém území státu. Unitární povaha těchto států a aktivní politika sjednocení kulturních a jazykových prostorů země vede k tomu, že v legislativě není oficiální status poskytnut žádnému z jazyků menšin.

Česká republika je fakticky mnohonárodnostním státem. Převážnou část obyvatelstva země tvoří Češi. Podle údajů ČSU ke konci loňského roku v Česku pobývalo kolem 567 tisíc cizinců, co je kolem pěti procent z celkového počtu obyvatel.

Za účelem získání odůvodnění tohoto kroku se Sputnik obrátil na místopředsedu KSČM Stanislava Grospiče, jednoho z těch, kdo přišel s iniciativou výše zmíněného zákona, aby tuto předlohu podrobněji okomentoval.

„Návrh zákona má smysl, jde o určitou obdobu zákonů v řadě evropských zemí. Má za cíl deklarovat, že primárně státním jazykem je český jazyk a je třeba zachovávat jeho formu. Čeština nemá konkurenci a není smyslem bránit jiným národům a národnostem, aby používaly svůj jazyk," vysvětlil politik myšlenku své strany.

I za předpokladu, že by mladší generace v České republice mohla být víc nakloněná k používání cizích slov v mateřštině, stejně je nutný patřičný zákon, abych se uchoval a rozvíjel český jazyk.

Je také nutné poznamenat, že o nynějším návrhu rozhodne Parlament. V roce 2015 vláda již označila obdobnou předlohu za nadbytečnou. Tehdy KSČM navrhla jazykový zákon, přičemž by za jeho porušení hrozila pokuta.