V tomto kontextu začaly švédské ozbrojené síly za podpory aktivistů tamní obdoby hnutí #MeToo tento problém řešit s cílem zajištění bojové efektivity. Vojáci zřídili mj. horkou linku, na níž mohou oběti sexuálního útlaku podobné incidenty ohlásit, plánují také zřídit zvláštní orgán pro vyšetřování podobných případů.

„Nutili ji, aby nesla tu nejtěžší výstroj. Mlčeli, když se stala nejlepším střelcem ve své přípravné četě. Když v roce 1987 noviny baltského ostrova Gotlandu, kde vyrůstala, o ní napsaly jako o jedné z mála nováčků ženského pohlaví, její kamarádi z čety udělali z její fotky plakát, zavěsili ho vedle výstřižků z pornografického magazínu a podepsali ‚pravý kyrysar‘. Po několika letech její kolegové, muži, zapnuli jednou o přestávce televizi s pornografií. Když proti tomu začala protestovat, vysmáli se jí a vysvětlili její ‚nezdravou reakci‘ periodou," píše Foreign Policy.

V roce 2017 se stala majorka Hanna Jungwalliusová, která sloužila v řadách švédských ozbrojených sil třicet let, představitelkou armádní verze hnutí #MeToo pod názvem #givaktochbitihop, což se dá přeložit jako „stůj v pozoru a stiskni zuby". Podobná situace je zřejmě obzvláště nepříjemná pro zemi, která je tak hrdá na genderovou rovnoprávnost v armádě.

Jako k představitelce hnutí se k Jungwalliusové připojily také námořní poručice Frida Linehagenová, která nejednou slyšela od svých starších kolegů a vyšších důstojníků výzvy, aby si to rozmyslela. Poté, co poskytly první interview a objevily se ve svých jednotkách, panovalo tam zpočátku trapné mlčení. Jungwalliusová si později vzpomínala, že se její kamarádi „nechtěli na ni dívat", protože nevěděli, co mají říci.

V lednu 2018 kvůli snížení počtu dobrovolníků a na pozadí napětí ve vztazích s Ruskem na Baltu obnovilo Švédsko brannou povinnost — 8 let po zahájení experimentu s dobrovolnickou armádou a 29 let poté, co byla ženám zpřístupněna vojenská povolání. Tehdy se stalo Švédsko jednou z mála zemí, kde se stala vojenská služba genderově neutrální.

Švédská armáda ale narazila tehdy na sexuální útlak a obtěžování. V listopadu 2017 armádní veteránka Anna Berkestedtová Jonssonová zřídila na Facebooku stránku, na níž mohly ženy ve vojenské službě ohlásit případy obtěžování s hashtagem #givaktochbitihop. V průběhu jen několika týdnů přišly zprávy o více 3 tisících podobných případů. Zároveň vyšel v novinách Dagens Nyheter článek, který podepsalo 1768 vojaček, které požádaly o změny.

Od té doby provádějí švédské ozbrojené síly různorodou práci pro vymýcení sexismu ve svých řadách. Podobná činnost se stala ještě aktuálnější v podmínkách, kdy se mají do švédské armády zapojit 4 tisíce nováčků obojího pohlaví. Tento systém snad není ideální, ale v jeho rámci se pokouší Švédsko přejímat zkušenosti jiných zemí, mimo jiné USA. Švédská armáda normalizuje pořádek hlášením o sexuálním obtěžování hned několika kanály a také pořádá pro nováčky a důstojníky tréninky, jak vytvářet zdravé pracovní prostředí.

Přitom v přípravných jednotkách mají vojáci obojího pohlaví odpovídat stejným normám fyzické přípravy a je jim zpřístupněno jakékoli vojenské povolání v případě, když odpovídají odborným požadavkům. Toto pravidlo se rozšiřuje na všechny vojenské útvary — pěchotou počínaje a rozvědkou konče. Švédští vojáci obojího pohlaví žijí ve stejných kasárnách a myjí se ve stejných místnostech se sprchami rozdělených záclonami.

Po ukončení přípravy, kdy už není nad nováčky tak přísný dohled, se stávají vztahy mezi muži a ženy mnohem složitějšími. Podle slov žen z námořnictva, které byly dříve vystaveny obtěžování, pro ně je životně důležité mít spojence mezi veliteli a seržanty.

Nicméně hnutí #givaktochbitihop ukázalo, že systém trestů za sexuální obtěžování ve švédských ozbrojených silách potřebuje neodkladné reformování.

V současné době zavádějí úředníci řadu nových opatření. V povinném armádním systému je mezera: podle pravidel se mají všechny případy útlaku ověřovat, avšak nemusí se předávat vyšším instancím. Kromě toho v ozbrojených silách chybí databáze případů sexuálního obtěžování a stížností na útlak.