
V úterý 22. ledna 2019 byla v Cáchách podepsána smlouva mezi Německem a Francií o spolupráci a integraci. Nová dohoda má pomoci ve spolupráci zemí v zahraniční politice, obraně a hospodářství. Podle slov Emmanuela Macrona, obě země „musejí mít odpovědnost za Evropu".
Podle názoru Robejška měl symbolický podpis v korunovačním sále spolu s „patetickým" slovníkem poukazovat vážnost situace — nový vznik „Evropské říše". Datum podpisu se ovšem do učebnic dějepisu nedostane — okolnosti nenasvědčují tomu, že se bude jednat o dohodu tak významnou jako smlouva o usmíření mezi Konrádem Adenauerem a Charlesem de Gaullem, myslí si analytik.
Oba státy, které spolu podepsaly dohodu o spolupráci, mají podle Robejška, jasný cíl — prosazovat své národní zájmy na úkor ostatních členských zemí EU.
„Slib spolupráce je věrohodný především v tom, že obě lokální mocnosti mají v jednom bodě zcela identický názor. Chtějí svoje vlastní národní zájmy vůči ostatním členům EU prosazovat ve vzájemné shodě. Ale tento hegemoniální rozměr francouzsko-německého přátelství není nic nového. Ať již šlo o uzavírání nebo dodržování smluv, tak měly obě země v rámci EU vždycky „zvláštní" práva," prohlásil Robejšek.
Většina textu svědčí o „rukopisu" francouzského prezidenta Macrona, myslí si. Francie za vlády tohoto prezidenta ovšem není schopná dát Evropě nový impuls pro rozvoj, sama totiž potřebuje zachránit, dodal.
„Macronova Francie není schopná dát impulz ke znovuzaložení Evropy a naopak potřebuje nutně pomoc při zvládání své vlastní havarijní situace," napsal analytik a dodal, že v takové situaci nemá Macron jinou možnost, než se obrátit na Německo jako na hlavního sponzora.
„Německý zbrojní průmysl teď bude moci v závětří patetických hesel o znovuzaložení Evropy a ochraně její bezpečnosti, využívat výrobní a exportní synergie obou zemí," řekl analytik.
Díky nové smlouvě by měli být v neklidu lidé věřící v heslo EU „více Evropy". Prohlubující se francouzsko-německá spolupráce totiž, podle slov Robejška, svědčí o vzniku Evropy dvou rychlostí, což posílí odstředivé tendence v EU.
„Dvě regionální mocnosti zformulovaly dočasnou odpověď na pokračující krizi smyslu a cíle evropské integrace," prohlásil.
„Ujistily se v ní o tom, že pokud bude EU existovat, chtějí své národní zájmy prosazovat vůči zbytku spolku koordinovaně. A pro případ jeho vleklé krize či rozpadu se chtějí pokusit udělat vše proto, aby zachovaly svou ekonomickou a politickou stabilitu," uzavřel Robejšek svůj příspěvek k ostře sledovanému podpisu smluv mezi Německem a Francií.