Po smrti čtyř českých vojáků v Afghánistánu se v loňském roce opět začalo mluvit o vzniku pomníku pro padlé vojáky z novodobých misí. Ten měl sloužit jako pietní místo, kde by veřejnost při podobných tragických událostech mohla uctít jejich památku.

S nápadem přišlo ministerstvo obrany a podpořili ho někteří politici. Samo ministerstvo později nápad stornovalo. Podle některých informací se tak rozhodlo kvůli interním rozepřím. Není totiž jasné, proč by novodobí veteráni a padlí měli mít svůj památník, když si Česko své hrdiny tradičně připomíná na Vítkově.

Mají mít novodobí veteráni své zvláštní pietní místo? A nezapomíná se na naše padlé bojovníky za svobodu z jiných období? Na to se Sputnik zeptal Stanislava Mackovíka, známého politika, bývalého poslance KSČM a člena sněmovního výboru pro obranu.

Ministerstvo obrany uvažovalo o zřízení pomníku pro padlé vojáky z novodobých misí. Měl sloužit jako pietní místo, kde by veřejnost při podobných tragických událostech mohla uctít jejich památku. Pak nápad zavrhlo. Co si o tom myslíte?

Žijeme v politickém systému, který často zavrhuje skutečné hrdiny z minulosti a snaží se navodit dojem, že jen to, co se stalo po roce 1989, je to „pravé ořechové". Lidský život je ale obrovská hodnota a pokud je opravdu obětován ve prospěch celé společnosti, tak si taková oběť zaslouží trvalou úctu. Proto máme Národní památník na Vítkově, který má svůj historický význam.

Přívrženci ortodoxní pravice mají ale stále potřebu něco měnit a mají tu drzost kastovat živé i mrtvé (starší i současné veterány, pozn. red.). Zrodil se tedy nápad na zřízení pomníku mimo toho, který je na Vítkově. Zatím to ale vypadá, že rozum převládl nad emocemi a ideologickou slepotou, v důsledku čehož se jiný památník stavět nebude. Vítkov je důstojné místo.

Měli by mít padlí čeští vojáci v tzv. mírových misích speciální pietní symbol?

Jsem rád, že od roku 1945 do konce osmdesátých let nemusel žádný náš voják umírat ve válce v zahraničí. Rozhodně nelze každou válku, které se účastnili naši vojáci v posledních téměř třiceti letech, nazvat mírovou misí. A ne každá válka s mandátem OSN je spravedlivá. Je nutné hledat i příčiny válek, a především je nutné válkám předcházet. Pak nebudou potřeba žádné pietní symboly.

Některé nezákonné války se vlečou třeba roky. Jiné jsou dokonce prezentovány jako mírové mise provázené zlem, cynicky nazvaným humanitární bombardování.

Pro USA se stalo běžnou rutinou, že klidně jakoukoliv svoji agresivní vojenskou invazi, která ani nemá mandát Rady bezpečnosti OSN, označí za mírovou misi. Zároveň se v USA a v NATO domnívají, že nikoho nezajímají skutečné příčiny jejich výpadů. Stále probíhá válka v Afghánistánu. Ta válka je prezentována jako boj proti terorismu. Skoro nikdy západní média nepřipomínají operaci Cyklon, která od počátku osmdesátých let vedla k angažmá vlád USA, Velké Británie, Saúdské Arábie a Pákistánu při výcviku a financování afghánských povstalců, a to prostřednictvím zpravodajců a instruktorů výše zmíněných zemí.

Cílem původně tajné operace Cyklon bylo ztížit vojenské operace tzv. omezeného kontingentu sovětských vojsk v Afghánistánu. To mělo navodit výrazné zvýšení vojenských výdajů tehdejšího SSSR na úkor sociálních programů. Jinak řečeno — USA se dokáží spojit s kýmkoliv, když chtějí ovládat svět. První velká investice Západu do podpory islámských bojovníků dosáhla v letech 1981 až 1987 výše 3,2 miliardy dolarů (USA poskytly dva balíčky ekonomické a vojenské pomoci, aby podpořily roli Pákistánu ve válce Afghánistánu proti sovětským vojskům. První balíček byl poskytnut v letech 1981-1987 a jeho výše činila 3,2 miliardy dolarů, pozn. red.). Ze stejného důvodu byla v letech 1983 až 1987 investována částka 1,2 miliardy dolarů na nákup čtyřiceti kusů bojových letounů F-16 pro pákistánské letectvo, které tak mohlo vázat část sovětských a afghánských leteckých sil umístěných pod vrcholky Hindukúše.

Druhá významná šestiletá investice USA do těch, které dne nazýváme teroristy, v letech 1988 až 1993 dosáhla sumy 4,2 miliardy dolarů (druhý balíček pomoci byl poskytován od roku 1987 do roku 1993 a jeho výše činila 4,2 miliardy dolarů, pozn. red.). Pozadu tenkrát nezůstal ani Izrael, který zajistil dodávky neamerické výzbroje do Pákistánu. Tato výzbroj končila také v rukou afghánských povstalců. V roce 1989 došlo po deseti letech působení ke stažení sovětského kontingentu z Afghánistánu. Tím také skončila podpora povstalců ze strany Západu. Je tedy jasné, odkud pochází vojenská síla afghánských teroristů.

V roce 2001 přišla vojska řady členských států NATO do Afghánistánu pod vedením USA, a to v rámci operace Trvalá svoboda. Už od roku 2006 rostla aktivita povstalců z hnutí Tálibán, a zároveň začala narůstat produkce opia. Vláda v Kábulu ovládá prakticky jen hlavní město. Zhruba 70 % území kontrolují různá místní etnická nebo teroristická uskupení, která se nepodřizují ani vojákům USA a jejich spojenců. Prezident Donald Trump pověřil svého zmocněnce pro Afghánistán, Zalmaye Khalilzada, aby začal o možnosti stažení amerických vojáků jednat přímo s Tálibánem.

Jen za rok 2018 přinesla afghánská válka na osm tisíc civilních obětí. Od roku 2001 do konce roku 2018 zahynulo na afghánském území 3556 zahraničních vojáků, z toho 2414 amerických. Česká armáda v zahraničních misích ztratila celkem 29 vojáků, z toho jich padlo v Afghánistánu 14! Znamená to, že dominující Západ nemá sílu vojensky a ani ekonomicky ovládnout zemi, kde je nejvyšší negramotnost dospělých na světě.

Není zvláštní, že politická reprezentace za pomník českým vojákům aktivně horovala, ale pomník operaci Anthropoid se horko těžko prosazoval? Nebo ta blamáž s parkem kapitána Morávka.

Hodnoty ve společnosti degenerují. Vždyť mnozí z těch, kteří chtějí prosadit speciální pietní místo, zároveň nemají problém s podporou zločinců schopných podříznout svázaného člověka. Žádná pravda a láska tady rozhodně nevítězí. Část pravice v ČR obdivuje činy Pinocheta nebo Porošenka. Nemají tedy problém vzhlížet k fašistům, když to vyhovuje administrativě USA. Pro tuhle skupinu rozumově dezorientovaných poskoků je odmítání historické pravdy typické.

Dá se na současné české vojáky pohlížet stejným způsobem jako na Čechy, kteří bojovali během druhé světové války na východní frontě, nebo jako na letce ve Velké Británii?

To si každý musí srovnat v hlavě sám, zda to je srovnatelné. Pokud by v minulosti Amerika nepodporovala afghánské řezníky, jistě by islámský terorismus nedosáhl takového rozmachu.

A podívejte se na motivaci, která vedla naše občany jít bojovat proti fašistům ve čtyřicátých letech minulého století. Bylo to z přesvědčení, že proti zlu se musí bojovat za každou cenu. Ať nad kanálem La Manche nebo u Buzuluku. Naše současná armáda se soustřeďuje především na schopnost působit v zahraničních misích v rámci Aliance. Tedy v rámci té vojenské aliance, která sice odsuzuje operaci Dunaj ze srpna 1968, ale neměla problém bombardovat civilní cíle v Jugoslávii.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce