Odborník vyzval Japonsko, aby se vzdalo „iluzí ohledně územního sporu" o čtyři jižní Kurilské ostrovy. Připomněl, že nejlepší možnost „navrácení" území existovala v devadesátých letech a na začátku nového století, když ruská ekonomika zažívala hlubokou krizi a výměnou za pomoc by Japonsko mohlo získat ostrovy.

Dalším „správným okamžikem" bylo připojení Krymu k Rusku, Moskva byla tenkrát přístupnější, protože se chtěla vyhnout mezinárodní izolaci, dodává Brown.

Pro japonského premiéra byla také výhodná slabá domácí opozice a příchod k moci Donalda Trumpa, který je k této otázce dost lhostejný. Proto přistoupil Abe na maximální ústupky vůči Rusku, zejména na jednání na základě deklarace z roku 1956, souhlasil se získáním pouhých dvou ostrovů a také slíbil, že tam nebudou rozmístěny americké vojenské základny.

Tyto aktivity Japonska ale vůbec neovlivnily postoj Moskvy. Dnes je jasné, že Rusko nehodlá vrátit Jižní Kurily, a ať se Tokio snaží jakkoliv, toto se nestane. Bylo to jasné již před schůzkou Putina s Abem, když ruský ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov prohlásil, že oba státy mají zatím daleko k partnerství na světové scéně, a požádal, aby Japonsko uznalo suverenitu Moskvy nad ostrovy, píše Brown.

Dodává, že se Japonsko má vzdát „iluzí" a raději rozvíjet i nadále spolupráci v oblasti hospodářství, politiky a bezpečnosti. Pak se může tato země vyhnout „podlézavosti" příznačné pro Abeho vztah k Rusku a zahájit pragmatičtější kontakty se sousední zemí.