Zástupci tatarské menšiny v posledních letech opakovaně protestovali proti znovusjednocení Krymu s Ruskem. Petříček navštíví i východ Ukrajiny, včetně přístavu Mariupol. Ministerstvo zahraničních věcí ČR uvedlo, že hlavními tématy jednání budou podpora územní jednoty a svrchovanosti Ukrajiny, hodnocení a podpora reformního procesu a česko-ukrajinských vztahů.

Nakolik však deklarované cíle návštěvy odpovídají náladě české společnosti, kterou bude zastupovat ministr Petříček v Kyjevě? Na to a mnohé další jsme se zeptali politologa a občanského aktivisty Jana Miklase.

„Především je nutné říct, že nynější ministr zahraničí Tomáš Petříček je většinou obyvatel ČR vnímán silně negativně," říká hned na úvod v rozhovoru pro Sputnik Jan Miklas.

Miklas: Jednak je vnímán jako prodloužená ruka „šedé eminence" v ČSSD Pocheho, kterému nevyšla ambice být ministrem zahraničí, a s nímž je Petříček silně personálně provázán (byl dlouholetým asistentem Pocheho), a v podstatě kopíruje Pocheho politické názory, které jsou výrazně proatlantické. Nelze se tak divit, že Petříčkova návštěva Ukrajiny je mezi obyvateli ČR vnímána negativně a skepticky. Zvláště po slavném Petříčkově výroku, kdy komentoval nový ukrajinský zákon, který přirovnává banderovské hrdlořezy k hrdinům Velké vlastenecké války jako „vnitřní záležitost Ukrajiny". Sám Petříček nyní tvrdí, že média jeho sdělení „překroutila" a že to vlastně „myslel jinak". Příliš přesvědčivě to však nezní. Mnohem větší podporu má v ČR postoj prezidenta Zemana, který Petříčkův výrok jednoznačně zkritizoval. Petříčkův „půlobrat", že tedy bude na Ukrajině mluvit o kontroverzním zákonu o banderovcích jako válečných veteránech, se mně osobně zdá spíše jako Petříčkův úkrok stranou, z donucení, když se jeho výrok o tomto zákonu jako „vnitřní záležitostí Ukrajiny" setkal v ČR s odporem, a to jak veřejnosti, tak i významných politiků jako prezidenta Zemana.

Na Ukrajině začala prezidentská kampaň. Koho si myslíte, že během této návštěvy bude Česká republika bez oznámení podporovat?

Otázka je koho vlastně bude ČR na Ukrajině podporovat. Vládnoucí kruhy v ČR (politici i prozápadní mediální mainstream) určitě nevyjádří žádnou podporu ani jednomu z „proruských kandidátů", kteří stojí v opozici proti současnému politickému kurzu na Ukrajině. O tom, zda bude ČR neoficiálně podporovat například Porošenka či Timošenkovou jako představitele prozápadní a nacionalistické politiky na Ukrajině, je zatím předčasné hovořit a příliš neočekávám, že by návštěva z ČR jednoznačně někoho z kandidátů podpořila. Sám k tomu jenom dodám, že pokud na Ukrajině nezvítězí kandidát (a to je nyní téměř vyloučené), který by se jednoznačně zřeknul celého post majdanovského politického kurzu, tak je v podstatě jedno, zda zvítězí Porošenko či například Timošenková. Ti nejsou nic víc a nic méně než tváře současného politického i sociálního marasmu Ukrajiny.

Do jaké míry oficiální Praha vnímá Ukrajinu jako potenciální hrozbu destabilizace ve středu Evropy?

Ukrajina by se mohla stát skutečnou hrozbou… Myslím, že by se to mohlo stát v případě převratu na Ukrajině, a to směrem k otevřeně fašistickému směru, což stále visí nad Ukrajinou jako Damoklův meč. Svědčí o tom heroizace válečných zločinců a bagatelizování či přímo zamlčování jejich činů, spolu upevňováním moci polovojenských jednotek a militarizací společnosti, což dává sílu a legitimitu krajní pravici, která se netají přáním převratu na Ukrajině a nastolení otevřeně nacistického režimu. V takovém případě by se Ukrajina stala bezpečnostním rizikem nejen pro ČR, ale i pro okolní země, především kvůli tomu, že by nejspíše došlo k masové migraci.

Myslíte si, že návštěva ministra Petříčka by mohla pomoci zmírnit situaci na Ukrajině — politickou, ekonomickou, vojenskou?

Určitě ne. K nastolení míru a vyřešení konfliktu na Ukrajině by musela být politická vůle mnoha zemí. Především by muselo dojít ke změně postoje Západu, který by musel přestat vnímat Ukrajinu optikou geopolitiky jako užitečný nástroj proti Rusku, který v důsledku vede k zacyklení konfliktu na Ukrajině. Právě tento postoj by měl Petříček na Ukrajině prezentovat a jednoznačně odmítnout západní postoj účelového zavírání očí nad glorifikací válečných zločinců a teroru krajní pravice. To je však utopie. Ministr zahraničí Petříček má v podstatě mentalitu poslušného úředníka, který se drží jasně daných politických pokynů shora a nemá vůli, ani osobnost, na to vykročit ze spletité politické stínohry svých nadřízených. A to nehledě na to, že s nimi v podstatě názorově souzní. Ano, Petříček možná bude na Ukrajině kritizovat banderovce, ale pravděpodobně tónem, kdy se bude málem omlouvat, že to tak vlastně nemyslel. Pokud bych se pletl, byl bych jen rád. Spíše se dají očekávat „mantry" typu „podpory územní jednoty a svrchovanosti Ukrajiny a podpory reformního procesu a česko-ukrajinských vztahů", jak uvádí ministerstvo zahraničí. Pochopitelně nebude chybět ani podpora „medžlisu" samozvaných pro ukrajinské mluvčí krymských Tatarů, od kterých se však oficiální sdružení krymských Tatarů na Krymu distancuje. Pozitivní je snad pouze to, že Petříček v rámci návštěvy plánuje navštívit pietní místa československých vojáků a uctít jejich památku.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce