
Novinářka připomíná, že tuto neděli se v Petrohradu bude konat přehlídka věnovaná 75. výročí prolomení blokády města.
„Opět ti, kteří jsou v Moskvě u moci, posílají vojáky místo toho, aby projevili soucit, a zdůrazňují národní hrdost a ne vzpomínku," tvrdí Bigalková a zdůrazňuje, že blokáda Leningradu zůstává „bolestným" okamžikem v dějinách Ruska.
„To, že se hladoví lidé sotva drželi na nohou, jedli lepidlo a kočky a někteří byli potrestáni za kanibalismus, se většinou začalo uvádět až v 90. letech," tvrdí novinářka.
V Německu byl pojem „genocida" „vytlačen" a v Rusku byl „podroben cenzuře", pokračuje. „V opačném případě by si vedení města muselo nejspíše položit mnohem dříve otázku, proč tehdy udělalo tak málo pro obyvatele. A ruští historici by se možná už dříve přeli o to, jestli bylo možné předejít katastrofě. Jestli byl Stalin ochoten obětovat tyto lidské životy stejně tak lehkomyslně jako jeho protivníci. Otázka, kterou uslyšíte zřídka, protože v Rusku jsou dosud lidé, kteří uctívají Stalina," píše autorka.
Přitom v Německu podle jejích slov dlouhou dobu vůbec nevzpomínali na blokádu Leningradu, „jeden z nejpříšernějších zločinů wehrmachtu".
„Oběti blokády prý položily svůj život za vítězství ruského lidu. Jako kdyby byla takovým způsobem odůvodněna jejich smrt, jako kdyby umíraly hlady dobrovolně. To snižuje význam události a to je nebezpečné," uzavírá Bigalková.
Blokáda Leningradu byla zahájena 8. září 1941 a trvala téměř 900 dní. Jediná cesta, po níž byly dopravovány do obklíčeného města potraviny, tzv. Cesta života, vedla přes zamrzlé Ladožské jezero. Blokáda byla prolomena 18. ledna 1943, ale do úplné likvidace blokády museli obyvatelé města vydržet ještě celý rok — do 27. ledna 1944. Během let blokády zahynulo podle různých údajů od 400 tisíc do 1,5 milionu lidí. Během Norimberského procesu byl uváděn počet 632 tisíc lidí. Pouze 3 % z nich zahynula následkem bombardování a dělostřeleckého ostřelování, ostatní zemřeli hlady.