Tento jev byl objeven pomocí detekčního systému OGLE-IV Transient Detection System, který vyhledává astronomické objekty, které mění jas v blízké infračervené oblasti spektra. Vědci pozorovali OGLE17aaj pomocí systému teleskopů Very Large Telescope v Chile a pomocí dalších nástrojů umístěných v Chile, Jihoafrické republice a na oběžné dráze kolem Země.

Zdánlivá hvězdná velikost v pozorovaném infračerveném spektru se po dobu 60 dnů změnila z 21 m na 20 m (čím nižší je hodnota, tím jasnější je objekt). Poté transient na 200 dní dočasně zhasl. Přitom absolutní hvězdná velikost, tedy ta, kterou by měl objekt ve vzdálenosti 32,6 světelných let od pozorovatele, dosáhla 18 m. V ultrafialové oblasti spektra dosáhla maximální zdánlivá hvězdná velikost asi 19 m.

Dle výpočtů vědců dosáhla maximální teplota blesku takových hodnot, které nejsou pro supernovy charakteristické. Často k tomu může ale docházet při tzv. tidal disruption event (TDE), tedy když se hvězda přiblíží až příliš blízko k černé díře nebo neutronové hvězdě a je roztrhána na kusy. Nicméně, růst hvězdné velikosti byl pro TDE příliš plynulý a jeho zmenšení zase příliš pomalé. Vědci tak tuto verzi zamítli.

Podle astronomů OGLE17aaj s největší pravděpodobností souvisí s aktivivou galaktického jádra. Uvnitř jádra by se tak měla nacházet relativně malá supermasivní černá díra, která má akreční disk. Vědci tak dospěli k závěru, že je kolísání jasu způsobeno neznámými změnami v proudění látky, která tvoří tento disk.