Ukázalo se, že podzemní vody mají opravdu dlouhodobou hydraulickou paměť (tzv. hydraulic memory). Znamená to, že se velmi pomalu vyrovnávají se změnou režimu útvarů povrchových vod a srážkami s nimi spojenými. Průměrná doba takové reakce (great responce time, GRT) přitom dosahuje šesti tisíc let. S výjimkou suchých oblastí, kde je množství srážek zanedbatelné, funguje hydraulická paměť zpravidla 1200 let. Pouze 44 % všech podzemních vod tak dokáže dosáhnout nového stavu rovnováhy za dobu kratší, než je sto let.

Znamená to, že podzemní vody s nízkou dobou GRT jsou během sucha poměrně rychle vyčerpány. Zároveň však jejich hladina při silném dešti rychle roste. Naopak, ve vyprahlých oblastech, kde je doba GRT vysoká, nejsou podzemní vody na krátkodobé klimatické změny nijak extra citlivé. Potřebují však také několik tisíciletí k tomu, aby se zotavily z dlouhotrvajícího sucha. Například sladkovodní zdroje pod Saharou i nadále vykazují pozůstatky změn, k nimž došlo před deseti tisíci lety.

Podle vědců by se v blízké budoucnosti měly některé oblasti stát kvůli účinkům globálního oteplování vlhčími a jiné zase suchšími. Ve vyprahlých oblastech bude podle vědců dopad klimatických změn na podzemní a povrchové vody, které jsou na nich závislé, znatelný až za tisíce let.