Vítová: Německo a Francie podepsaly smlouvu, která může svědčit o tom, že se chystají být spojenci ve válečném konfliktu. Je důležité si povšimnout, že obě země v této smlouvě ale hovoří jménem celé EU. Jaké stanovisko zaujme česká vláda anebo český prezident k bilaterální smlouvě dvou největších států EU, které vlastně hovoří i naším jménem? Česká vláda by měla jasně říci, co tato kvalitativní změna uvnitř EU znamená pro Českou republiku.

V preambuli smlouvy se uvádí, že oba státy chtějí sblížit své ekonomiky a zejména věnovat zvláštní pozornost genderu — tedy posílení postavení žen a rovnosti žen a mužů. Dále stvrzují svůj závazek vůči otevřenému globálnímu trhu. Co je na tom spatného?

De facto to znamená zcela volné pole působnosti pro nadnárodní korporace a ničení národních ekonomik. Ale ráda bych vás upozornila na nejpodstatnější články dohody, které hovoří o tom, že oba státy posílí evropskou autonomní akční kapacitu, totálně propojují politiku EU a NATO. Smlouva opakovaně konstatuje, že oba státy jsou přesvědčeny o neoddělitelnosti svých bezpečnostních zájmů a budou si pomáhat všemi prostředky, které mají k dispozici, včetně ozbrojené síly v případě agrese proti jejich území. A musíme mít na paměti, že Francie má jaderné zbraně. Oba státy zřídí francouzsko-německou obrannou a bezpečnostní radu jako svůj nový politický orgán.

Ale je možné, že francouzsko-německá smlouva pouze posílí evropskou bezpečnost?

Mýlíte se, to všechno ve skutečnosti mluví jenom o změně poválečného uspořádání světa, které reflektuje především Rada bezpečnosti OSN. Francie — jako jedna z vítězných mocností 2. světové války — je stálým členem Rady bezpečnosti a začne prosazovat, aby členem RB bylo i Německo. Oba státy totiž rozšiřují spolupráci mezi ministerstvy zahraničí, včetně diplomatických misí. Budou si vyměňovat vysoce postavený personál a to i v rámci stálých představitelů OSN v New Yorku! Oba státy se zavazují dokončit mezivládní jednání o reformě Rady bezpečnosti OSN v tom smyslu, aby se jejím členem stalo nově i Německo. A to není všechno. Článek 6 francouzsko-německé smlouvy je také chuťovka. V oblasti vnitřní bezpečnosti vlády obou států hodlají nejen posilovat bilaterální spolupráci v boji proti terorismu a zločinu, ale provádět i opatření, rozmístění a vytvoření společných jednotek pro stabilizační operace ve třetích zemích! Článek 7 hovoří o integraci Evropy a Afriky. Obě země se zavázaly k těsnějšímu partnerství mezi Evropou a Afrikou. Především jim jde o posílení spolupráce v oblasti rozvoje soukromého sektoru. Mimochodem většina afrických zemí je povinna ukládat v Banque de France v Paříži přibližně 85 % svých devizových rezerv. Vzhledem k tomu, že 15 % rezerv je pro potřeby afrických zemí nedostatečné, musí si půjčovat další finanční prostředky od francouzské státní pokladny, ale již za tržní ceny! Jen sama Francie čerpá z afrických zemí přibližně 440 miliard eur ročně. Afrika je Západem systematicky okrádána o všechny své zdroje a to již po staletí. Německu nyní klesá ekonomika, a proto se na africkém neokolonialismu potřebuje přiživit. O strategicky plánované migraci afrických obyvatel do EU nemá v této chvíli smysl ani mluvit…

Nemyslíte si, že po brexitu může tento nový francouzsko-německý motor dát nový dech Evropské unii?

Ne, spíše posílí odstředivé tendence v EU.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce