
Podle ní pro Německo je to historické maximum deportací v rámci EU. Počet deportovaných se v porovnání s rokem 2017 výrazně zvýšil — ze 7102 lidí za 12 měsíců na 8658 lidí za 11 měsíců. V roce 2018 každá třetí žádost o azyl v Německu spadala pod ustanovení Dublinské dohody, tzn. odpovědnost za žadatele byla přenesena na jiný členský stát EU. Podle této dohody by se otázkou udělení azylu určitému člověku měla zabývat země, ve které se tato osoba zaregistrovala po příchodu do Evropy poprvé.
Minulý rok se německým úřadům nepodařilo vyslat ani jednoho migranta do Maďarska. Předseda vlády Maďarska, euroskeptik Viktor Orbán, byl opakovaně kritizován Evropskou unií za to, že brání reformě Dublinské dohody a protiimigrační politice. Pouze pět lidí bylo přemístěno do Řecka, kde podle německé vlády většina žádostí o převod uprchlíků byla bezdůvodně zamítnuta. Deportace migrantů do Bulharska je komplikována řadou okolností — ve dvou ze tří případů byl proces vyhoštění pozastaven soudní cestou. Na druhou stranu byl Itálii v roce 2018 předán každý třetí žadatel, který byl vyslán z Německa do zemí EU.
Celkově státy EU předaly do Německa 7205 migrantů, z nichž téměř polovina byla vyhoštěna řeckými orgány. Interně politický mluvčí frakce levicové strany v německém parlamentu Ulla Jelpke negativně okomentovala statistiku o provádění dublinské dohody. Domnívá se, že je to nelidský pokus „plně uplatnit tento nespravedlivý systém".
Loni v létě se vedoucí představitelé EU zavázali k reformě dublinské dohody. Evropští politici opakovaně zdůraznili, že migrační krize narušila práci distribuce přistěhovalců a mnoho zemí evropského společenství odmítá přijímat uprchlíky.