Český teolog v rozhovoru uvedl, že odvážný krok Jana Palacha se dal jen těžko zařadit do tehdejší společnosti. „Čin Jana Palacha byl obrovský šok, protože to bylo něco, co se vymykalo našim kulturním zvyklostem. Lidem to připomínalo sebevraždy vietnamských buddhistických mnichů, kteří protestovali proti válce ve Vietnamu."

Dodal, že nejdříve to byl šok, ale pak lidem začalo docházet, že se otvírá nějaká úplně nová dimenze této dějinné kapitoly. „Uvědomil jsem si, že tady už nejde o to, jestli a nakolik se udrží výdobytky Pražského jara, jak dlouho se udrží dubčekovská garnitura, nebo nastoupí neostalinisté," prohlásil Halík.

Tomáš Halík byl spoluorganizátorem rekvia po Janu Palachovi a uvedl, že řada křesťanů se proti činu mladého studenta postavila. „Někteří křesťané říkali, že to byla sebevražda. Takový ten typ křesťanů, co když narazí na něco neobvyklého, tak jsou s tím brzo hotovi a zdémonizují to. Na to jsem vždycky odpovídal Chestertonovým citátem, že sebevrah je ten, kdo pohrdá životem, kdežto mučedník je ten, kdo pohrdá smrtí," dodal kněz.

Podle teologa měl Palachův skutek obrovský dopad na život mnohých lidí v tehdejší české společnosti. Prozradil, že na Palacha myslel i během výslechů v 80. letech. Také podotkl, že oběť mladého studenta definovala budoucí dění v Česku. „Po dvaceti letech to vydalo svůj plod o Palachově týdnu a mělo to i bezprostřední politický dopad. Otevřelo to dění, které vedlo k listopadu 89. Vzpomněl jsem si na biblický citát, že zrno pšeničné, které padne do země a odumře, mnohý užitek přinese," řekl závěrem Tomáš Halík.