Podle historika Edouarda Hussona se vlády evropských zemí a USA ocitly ve slepé uličce kvůli odporu neoliberálů vůči příchodu doby konzervativní politiky. V USA klade Demokratická strana odpor „konzervativnímu populismu" Donalda Trumpa. Je symbolické, že ve středu konfrontace stojí otázka kontroly hranic. Ve Velké Británii je situace jiná: Theresa Mayová si netroufla dovést do logického konce konzervativní výsledek referenda z roku 2016. Emmanuel Macron se rozhodl uskutečnit „radikálně neoliberální politiku" právě v době, kdy francouzská společnost stále méně souhlasila s jeho návrhy. Na vlastní kůži tak pocítil „efekt bumerangu". Co se týče Angely Merkelové, ta draze platí za své odmítnutí přistoupit na kompromis s okolním světem. Kdyby se Německo snažilo dosáhnout dohody o brexitu a přistoupilo na monetární politiku eurozóny zaměřenou na ekonomický růst a vytvoření nových pracovních míst, nezažila by jeho ekonomika prudký pokles, vysvětluje Husson.

Odpověď na otázku o příčinách těchto nesnází je tak zapotřebí hledat ve sféře politiky a ekonomiky, domnívá se historik. Připomíná, že svého času si USA, Velká Británie a Německo zvolily snížení daní, odmítnutí regulování trhu práce a zrušení kontroly imigrace. Výsledkem této politiky byl značný hospodářský růst, ale také růst nerovnosti ve společnosti. Kromě toho měla digitální revoluce za následek to, že proces přijímání rozhodnutí se občanům značně odcizil.

Podle názoru historika dnes prožíváme „přechodné období" podobné době na začátku 80. let 20. století, kdy se v USA a ve Velké Británii dostali k moci Ronald Reagan a Margaret Thatcherová. Ti čelili silnému odporu politického establishmentu po padesátileté dominanci socialistické a sociálně demokratické politiky na Západě. A východisko z této situace bude záležet na „kvalitě lídrů", kteří provádějí novou politiku.

„Stejně jako Reagana větší část elit podceňuje a přehlíží Trumpa, i když výsledky jeho činnosti jsou už dost působivé: snížení nezaměstnanosti, revize obchodních dohod a realističtější chápání, ve srovnání s jeho předchůdci, toho, že americká říše slábne," píše Husson. Zároveň se Theresa Mayová ve Velké Británii projevila jako nedostatečně rozhodná zastánkyně konzervatismu, která váhá, a to i přesto, že má v rukou všechny karty k tomu, aby se postavila EU. „Nejvíce šokující je nedostatek vůdců v západní Evropě, kteří by byli schopni reprezentovat konzervatismus, jehož čas právě nastává," píše v závěru článku historik.