
Téměř všichni političtí představitelé Evropy promluvili ve svých novoročních projevech o významu západních hodnot. Podle Telepolisu byl ale v jejich projevech cítit zjevný nedostatek sebekritiky.
Autor uznává, že někdy samozřejmě existují i situace, v nichž najdeme široký konsensus v tom, že lidská práva a jiné hodnoty jsou důležitější než formální právní normy. Pro přijetí rozhodnutí v podobných situacích však existují speciální struktury, jako je například Rada bezpečnosti OSN.
Ty umožňují zabránit až příliš volné interpretaci práva a opírají se o základní právní zásady, zejména o právo na presumpci neviny a o existenci důkazů. Koneckonců, hodnoty jsou přece časově podmíněny a dají se velmi široce interpretovat. Ve jménu křesťanských hodnot se vedly války, kvůli civilizačnímu pokroku byly vyhlazeny celé národy, otroctví a nároky na světovou nadvládu byly ospravedlňovány vírou v privilegovanost svého národa.
Současné západní hodnoty sice lze považovat za určitý pokrok, ve srovnání s jejich historickými předchůdci, ale nemůžeme zapomínat na to, že „demokracie končí před bránou fabriky". Na samotném vyzdvihování významu hodnot není nic špatného, ale v mnoha zemích jen málokdo pochybuje o jejich univerzálnosti. Takoví lidé mají eurocentrický pohled na okolní svět, a proto nedokáží pochopit jiné kultury a sociální zvláštnosti jiných zemí.
„Když se v novoročních poselstvích hovoří o západních hodnotách, pak vzniká dojem, že jsou jen jakousi „útěchou" a mají zakrýt politickou bezmocnost," píše v závěru článku autor.