Východu se přitom vůbec nezamlouvaly změny, ke kterým na Západě během padesáti let poválečného období došlo. Noví členové EU ale nechtějí z unie vystoupit, pouze si přejí, aby byl jejich hlas vyslyšen, zdůrazňuje autorka.

„Pád Berlínské zdi a vstup do EU měl země změnit na dvojčata zakladatelských zemí, které bez námitek akceptují (evropskou, pozn. red.) politickou volbu a názor na současnou společnost," píše Isabelle Lasserreová o východoevropských zemích. Právě to, podle autorky, mnozí politici v západní části evropského kontinentu očekávali od nových členů EU.

Nicméně, i přes pád železné opony, rozepře mezi dvěma částmi Evropy nikam nezmizely, domnívá se autorka. Maďarská státní tajemnice pro záležitosti EU, Judit Varga, přiznala, že pro Maďary je komunistická diktatura stále ještě bolestivou záležitostí.

„Po padesáti letech komunismu se země Východu znovu sjednotily se západní Evropou, která se ale změnila," vysvětlila profesorka politické filosofie Chantal Delsolová. A tyto změny se novým členům EU nelíbily.
Není náhodou, že se otázka přistěhovalectví stala pro Evropu „klubkem zmijí". „Země střední Evropy lpí na svých kořenech a na myšlence vlasti. Právě jejich kultura je za komunismu zachránila. Neakceptují zničení křesťanských kořenů Evropy," míní Delsolová.

Kritika „postmodernistických společností" ze strany neliberálních režimů se zakládá na přesvědčení, že svoboda má své meze, a západní státy tyto meze již překročily. „Nechceme multikulturní model. Odmítáme kulturní relativismus, který znamená rovnost všech kultur. A jelikož přistěhovalci představují výzvu pro evropský řád a chtějí ho zpochybnit, tak máme právo jim čelit," poznamenal polský ministr pro záležitosti EU Konrad Szymański.

Vypadá to, že rozkol mezi východní a západní Evropou, který nepomohly překonat ani stále menší přílivy běženců ze Sýrie, ani nové iniciativy Bruselu, jak si někteří myslí, vyústí v existenciální problém. Strach před globalizací, který bouří národy proti elitám, je vlastní nejen východoevropským zemím, ale stejný hněv vzplanul také na Západě, varuje autorka článku.

Nicméně, na rozdíl od Velké Británie, nehodlají středoevropské státy EU opustit. „Přejí si, aby byl jejich hlas zakladatelskými státy EU vyslyšen," myslí si autorka. „Chceme, aby unie, jejíž součástí jsme, nás nepovažovala za špatné Evropany pouze proto, že nejsme v mainstreamu, v hlavním proudu. Chceme mít právo na zachování svých kulturních zvláštností, aniž bychom za to byli pranýřováni," vysvětluje Varga.

V otázkách morálky lídři východoevropských států sebe sami snad poznají v potřebách obyvatel západních zemí, poznamenává autorka článku. Budou však Paříž a Berlín naslouchat jejich názorům o migraci a multikulturalismu, dokud nebude vyřešen jiný spor týkající se toho, že státy porušily evropské právo a potlačily svobodu tisku? Takovou otázku si novinářka klade v závěru daného článku.