Záhadný hominid

V roce 2003 byly na indonéském ostrově Flores objeveny pozůstatky dosud neznámého pračlověka, Homo floresiensis. Podle jediné lebky a několika nejlépe zachovalých koster floreských lidí byla jejich výška odhadnuta na jeden metr a mozek na 400 centimetrů kubických, což je třikrát méně než má dnešní člověk.

Tyto lidi nazvali hobity. Redaktor časopisu Nature Henry Gee dokonce napsal, že objev příbuzných z doby před 50 tisíci lety, což je z hlediska antropologie celkem nedávno, může svědčit ve prospěch hypotézy o existenci sněžného člověka.

Yeti je předpokládaný starý druh Hominidae (čeleď primátů), který obýval (a možná, obývá dosud) hory Centrální Asie, Severní Ameriky a Kavkazu. Má se za to, že se podobá Gigantopithecus, což je největší primát, který obýval Asii před devíti miliony lety.

O yeti začali mluvit na začátku padesátých let minulého století, když se objevili první očití svědkové, kteří tvrdili, že potkali tento záhadný tvor v Himálajských horách. Od té doby se tam vypravilo několik desítek skupin vědců, avšak žádný z nich sněžného člověka nepotkal, kdežto ostatky předložené nadšenci vzbudily pochybnosti.

Polární příbuzní

V roce 2014 se internacionální tým vědců rozhodl definitivně vyřešit tuto otázku a vykonal rozbor DNA třiceti různých vzorků vlasů, jež prý patřily yetimu. Z každého vzorku vyčlenili stejný krátký úsek genomu a porovnali ho s příslušnými částmi DNA různých savců. A pro každý se samozřejmě našel vlastní druh.

Byli mezi nimi psi, antilopy, medvědi. Dva chumáče srsti nalezené v Himalájích se geneticky shodly s DNA z kosti fosilního polárního medvěda ze Špicberků, který žil přibližně před 40 tisíci lety. Avšak zkoumané vzorky patřily podle všech příznaků tvoru, který zemřel nejvíc před 50 lety.

Tuto záhadu vysvětlili vědci následovně: prastaří bílí medvědi a jejich hnědí příbuzní se mohli křížit mezi sebou a někteří jejich potomci, jež dnes obývají Himaláje, mají v sobě částečku genomu svého polárního předka.

Získané údaje a vzorky DNA umístili biologové do Genbank, přístupné genetické databáze. Genetici z Oxfordské univerzity (Velká Británie) a Dánského přírodovědeckého muzea podnikli na jejich základě nový průzkum, avšak žádné shody s genomem polárního medvěda neobjevili. S DNA dnešního himalájského medvěda jich bylo také velmi málo.

Vědci učinili předpoklad, že DNA srsti mohla být poškozena, jak se často stává se starými vzorky. Není vyloučeno, že patří čtyřnohým živočichům, a nikoli lidoopům.

A přece jen medvědi

Na podzim 2017 prozkoumal tým amerických, francouzských a norských biologů znovu několik desítek vzorků kůže, srsti, kostí a výkalů, jež údajně patřily sněžnému člověku. Tentokrát se konala fylogenetická analýza mitochondriální DNA, která se dědí po matce.

Vědci prozkoumali devět vzorků kůže, kostí a srsti yetiho z Messnerova horského muzea (Itálie) a ze sbírky filmové společnosti Icon Productions (USA). Pro srovnání dostali z pákistánské zoo 15 vzorků kostí, tkání a výkalů himalájských medvědů.

Při porovnání DNA vědci zjistili, že s výjimkou jedné kosti, která patřila psovi, všechny ostatní pocházejí z medvědů obývajících Himalájské hory.

Tak byla definitivně rozluštěna záhada sněžného člověka. Získané údaje pomohly biologům ve vyřešení ještě jednoho úkolu: upřesnění rodokmenu hnědých medvědů (Ursus arctos). Ukázalo se, že se tibetská odrůda (Ursus arctos pruinosus) oddělila od svých příbuzných před asi 340 tisíci lety, kdežto eurasijská a americká před 140 tisíci lety.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce