„Tolik přátel mi odešlo… Dnes už to říkám bez závrati, protože oni se vrátí."
(Jan Petránek: Hausboat na soutoku Volhy a Mississippi. Praha: Radioservis, 2018.)

Novináře, publicistu, analytika, textaře, literáta Jana Petránka netřeba nikomu představovat. Netřeba ani upozorňovat na to, že s jeho odchodem ztrácí všechny vyjmenované disciplíny (literární) činnosti osobu zcela nevšední. Navzdory úctyhodným 87 letům musíme život Jana Petránka vnímat jako nutně krátký, jelikož i při té nejlepší lidské vůli, nikdy není možné, aby mudrc, životní nadšenec plný touhy, stihl sdělit vše, co má být řečeno a ostatními lidmi soustředěně vyslechnuto.

Jan Petránek: Co je víc než láska nejdražší / Láska která hory přenáší / Ať se zem i nebe zhroutí / Co mi na tom záleží // Kdo má rád ten vlastní světy má / A ty z dálky stále objímá / Láska ztiší, vše co rmoutí / Bez ní život byl by pouhou lží

Symbolické rozloučení mělo spíše volný charakter. Zahájil jej arciopat Břevnovského kláštera Petr Prokop Siostrzonek. Nadnesl úvahu, že když nás opouštějí výrazní lidé, cítíme se jako sirotci. Avšak i zastavený čas jednotlivce může znamenat začátek. Promluvil také Petránkův kolega Karel Tejkal i Petránkův syn Martin Petránek. Všichni řečníci se shodli, že Jan Petránek byl člověk, který nikdy neuhnul. Své profesi byl zcela oddán a byl novinářem „i doma". Zprávy zvěstoval s nadšením pro obor, zprávy ze Zeměkoule s láskou sděloval své manželce. Byl to člověk čisté duše, velkého srdce a především oné věčné touhy. Herečka Libuše Švormová poté zarecitovala Petránkovy verše. Prostorem kostela zazněla slova o tom, že je důležité nemít rozedranou duši. I kdyby člověku zůstaly oči pro tichý smích, je nutné věřit, že všichni ztracení přátelé se jednou znovu vrátí.

Jan Petránek: S tebou všecko hezké je / mě i závěj zahřeje. / Jen když vím že mě máš rád / Zapomenu vše co vím. / Všecko ráda opustím / Jen když si to budeš přát // Mohu kam chceš odejít / S tebou všude najdu klid / I když přátel ubývá / Únavu i tíhu cest / Všecko s tebou můžu nést / Sílu dá mi láska tvá

Písničkářka s kytarou Jana Rychterová zazpívala českou verzi známé skladby Hallelujah od Leonarda Cohena. Všichni, kdo se přišli tak trochu netradičně s Janem Petránkem do kostela sv. Markéty na Břevnově rozloučit, potichu zpívali ve zpomalujícím se decrescendu aleluja. Poněkud netradiční pojetí spočívalo v tom, že šansonově podbarvené rozloučení bylo věnováno urně novináře, celý „rituál" měl značně světský charakter. U nevšedních lidí to tak ale bývá. Všechno je jiné a s jejich odchodem svět už nikdy více není stejný.

Video 1: Libuše Švormová o Janu Petránkovi

O vzpomínku či komentář k Janu Petránkovi se s námi podělila herečka Libuše Švormová. Připomněla J. Petránka i jako milovníka šansonu a textaře. „Možná se málo ví, že právě Jan Petránek je autorem českého překladu písně Borůvkový vrch (Blue Berry Hill)," řekla Sputniku herečka Švormová. Herečka, jejímž hlasem na nás od šedesátých let promlouvá Angelika, markýza andělů, poté i pro Sputnik (viz video 1) přečetla verše z Petránkovy knihy Hausboat na soutoku Volhy a Mississippi: „Tolik přátel mi odešlo… Dnes už to říkám bez závrati, protože oni se vrátí." Libuše Švormová uzavírá tím, že tato slova by si měl říkat každý, komu někdo odešel…

Video 2: Co o Janu Petránkovi řekla Sputniku Pavlína Filipovská

Pavlína Filipovská: „S Janem Petránkem jsem se poznala díky rozhlasu. Měla jsem to štěstí, že před čtyřiadvaceti lety jsem se dostala do nádherné společnosti, která patřila k vysílání Dobrého jitra. Ten pořad byl dlouhý, náročný a autorský. Poslouchala jsem tyhle lidi požehnané se spoustou myšlenek, které sdělovali krásnou češtinou. Byl to úžasný zážitek. Jan Petránek stál v čele tohoto společenství. Byl komunikativní, neskrblil svým projevem, moudrostí a přátelstvím. On mě přijal. Najednou jsem existovala mezi cennými lidmi… Nesmírně jsem si ho vážila. Byla jsem poctěna skutečností, že mohu být v této společnosti. Pak čas pokročil. Vídali jsme se zřídka. Celé to společenství se začalo rozpadat, ale ta přátelská pouta, která jsme tam navázali, ta trvají dodnes. Musím vám říci, že jsem dojata. Ještě něco navíc, ztrácím cenného člověka. Jsou osobnosti, které nenahradíte, mezi ty patří (a bude patřit) Jan Petránek."

Jan Petránek: Nevěřím ač podivně to zní / Že vše skončí za zdí hřbitovní /Lásku nikdy nepohřbívá těžký kámen náhrobní / Přejdou léta čas nás rozloučí / Cesta končí láska nekončí / Láska s námi neumírá /Jenom k hvězdám zářit odlétá. /

Poznámka:

Óda na lásku / L´hymne d´amour: Marguerite Monnot (originální francouzský text)/Edith Piaf (hudba)// český text: Jan Petránek

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce