Sputnik.Italia uspořádal s profesorem rozhovor.

Segatori: Emmanuel Macron, který promluvil k Francouzům v pondělí večer, byl velmi tvrdý a velmi rozhodný. Na jeho skoro ustrnulém obličeji byl vidět obraz člověka, který navrhuje projekty, v ně sám nevěří, ale pokládá je za nutné, aby uklidnil veřejnost a pak dělal to, co původně chtěl. A tentokrát se mi zdálo, že se Macronův obraz ideálně shoduje s obrazem zjevné psychopatie, kterou jsem označil za důležitou složku jeho osobnosti.

Psychopat se vždy snaží splnit naděje těch, kdo se na něho dívají. Snaží se být takový, jakým by ho chtěli vidět jiní. Ve svém projevu, který měl spoluobčany uklidnit, dělal Macron právě toto a nabízel Francouzům to, co očekávali. Uznání chyb (Mea culpa), určité ústupky, a aura autoritativního politika, který vychází vstříc svému lidu, a je dokonce ochoten se za své chyby omluvit.

Profesore, označujete ho za psychopata. Francii tedy vládne psychologický nestabilní prezident?

To jsem nikdy neřekl. Psychopat není šílenec ani duševně nemocný. Macron je velmi chytrý a má velké schopnosti, je ale zbaven emocí a prokazuje jen slabou schopnost empatie (soucitu). Právě toto označuji za psychopatii — inteligentní nebo dokonce i velmi inteligentní člověk, který považuje jiné za nástroje pro dosažení svých cílů a svého úspěchu za každou cenu. Pro psychopata jsou jiní lidé svého druhu majetkem. Psychopat, který zabije svou ženu poté, co jí vyznal lásku, ji zabije proto, že musí patřit jen jemu. Je soustředěn na výsledek a nezajímají ho následky jeho akcí.

Francouzi by tedy neměli věřit jeho slibům?

Na jejich místě bych se choval mimořádně opatrně. Jsem psychiatr a vyzývám vždy k rozvážnosti ty, kdo jsou ochotni věřit pokání manžela s psychopatickými sklony. Pokání psychopat činí, dokud nenarazí na něco, co může zpochybnit jeho představu o všemohoucnosti.

V poslední době francouzská média psala o tom, že Macron je na pokraji nervového vyčerpání. Je to možná diagnóza?

Macron vyrůstal ve stínu postavy své matky, která ho pokládala za zázračné dítě. Mnozí lidé posuzují podobné případy v mém oboru: u jednoho známého italského činitele (Gianfranca Finiho, který byl v roce 2005 vůdcem nacionalistické pravicově konzervativní strany Národní aliance — Alleanza nazionale, která už neexistuje) se taková situace časově shodla s obdobím těžké deprese, a říká se, že to samé se děje nyní s Macronem. Pro takové lidi je velmi příznačný narcisismus. Ale jak si pamatujeme, když neukázalo zrcadlo Narcisovi jeho ideální obraz, jeho svět se zhroutil.

Jakou roli hraje v této situaci jeho manželka?

Dvojí. Samozřejmě ho i nadále podporuje a pokládá za toho nejlepšího muže, ale zároveň i prohlubuje ještě více jeho neschopnost pochopit realitu a nutí ho k tomu, aby se ještě více soustředil na sebe samého. Jinými slovy, postrkuje ho ke kraji Narcisova rybníku.