V tomto roce Washington několikrát zavedl cla proti ekonomice ČLR. Peking samozřejmě přijal analogická odvetná opatření. Koncem září nabyly platnosti další celní poplatky USA: na zboží z Číny byla zavedena tarifní sazba 10 % na částku 200 miliard dolarů. Čína odpověděla bodovými cly od 5 do 10 procent na dovoz řady kategorií zboží ze Spojených států v hodnotě 60 miliard dolarů.

Ale Čína se neomezila na pouhá cla.

Čína vzhledem ke svým dalším pákám, kterými může ovlivnit svůj byznys, kromě „tarifů a cel", nejdříve prudce snížila dovoz energie z USA a v říjnu zcela zrušila dovoz ropy a zkapalněného zemního plynu z USA — tak zní údaje Hlavní celní správy ČLR.

Zároveň dodávky ruské ropy na čínský trh dosáhly historického maxima, což je rovněž zcela přirozené. Je to jednoduchá matematika, což ukážeme na příkladu LNG.

Ještě v roce 2017 ČLR dovezla na svůj trh o něco více než tři a půl milionu tun zkapalněného zemního plynu z USA, které trochu zaostávaly za Austrálií, ale předhonily objemem dodávek téměř 1,5krát mnohem tradičnější pro čínský trh katarský LNG. Pro srovnání: v roce 2018 dovoz amerického LNG nedosáhl do srpna ani jednoho milionu tun (ve srovnání s 2,1 milionu tun v roce 2017) a nyní vůbec neexistuje. Peking přitom podle předpokladů (oficiální statistika bude až v příštím roce) zvýšil dovoz plynu přibližně o 17 procent. Jestli toto není „oknem možností" pro Moskvu, tak co to je?

Teď se podíváme na ropu.

Tady je v mnoha směrech pozitivní dynamika díky dobré strategické spolupráci ruských a čínských společností, která se už stává tradicí. Na trzích dodávek ropy do Číny jednoznačně vede Rusko a Saúdská Arábie. I vzhledem k tomu, že už v uplynulém v říjnu Čína dovážela v průměru rekordních 9,7 barelů denně. To docela hodně říká zainteresovaným pozorovatelům.

Ale ani na tom se Rusko nechystá zastavit.

Jak řekl odpovědný tajemník ruské prezidentské komise pro palivový a energetický komplex, hlavní výkonný ředitel společnosti Rosněfť Igor Sečin, který se zúčastnil Rusko-čínského energetického fóra v Pekingu, energetická spolupráce Ruska a Číny se už dostala na „bezprecedentní úroveň". Z úst člověka, jehož společnost už v roce 2017 dodala do Číny kolem 40 milionů tun ropy a zajistila tak 6,5 procenta celkové čínské spotřeby, to zní více než vážně. Zvláště pokud už v roce 2018 dodávky Rosněfti na čínský odbytový trh převýší 50 milionů tun a tím se zvýší více než o čtvrtinu. Celkově, pouze na základě již schválených projektů, do roku 2035 celkový objem spolupráce Rosněfti s čínskými společnostmi přesáhne půl trilionu dolarů podle současného kurzu.

Je přitom velmi zajímavé, že tyto objemy se neomezují pouze na dodávky energetických surovin. Například: před nedávnem se v Reuters objevila zpráva o tom, že Rosněfť a čínská společnost Beijing Gas budují společný podnik s cílem rozvoje sítě plynových kompresorových stanic v Rusku. Čínská společnost získá 45 procent základního kapitálu, což je zcela přípustné pro strategický podnik. A na základě tohoto SP bude v Rusku postaveno 170 stanic, kde může být zkapalněný plyn využit jako motorové palivo. Ruská společnost také sdělila, že během návštěvy Igora Sečina Rosněfť a čínská národní korporace CNPC podepsaly memorandum o vědecko-technické spolupráci. Hlavním cílem je společná práce v těžbě ropy a plynu v Arktidě a na Dálném východě a budování Severní mořské cesty.

Je důležité připomenout, že v jiných oblastech je také možné použít „okno možností". Mimochodem prezident Putin o tom rovněž na fóru Rusko volá! hovořil: „USA dodávaly v ohromném množství, nyní my budeme dodávat. Dohodli jsme se s čínskými přáteli, že budeme dodávat drůbeží maso a ještě nějaké další zboží."

Bylo by možné říci, že k „dalšímu zboží" patří jaderné elektrárny, ale právě tady Američany Rusko nenahrazuje: zdá se, že ti se už v Číně přestali tvářit, že je umí stavět.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce