Získali téměř tři stovky dobrovolníků, kteří měli kardinálně změnit svůj způsob života. Vědci jim „nařídili" různé sestavy cviků a během půlroku sledovali, jak se měnily jejich telomery.

Část dobrovolníků se prostě věnovala lehčím druhům aerobiky, další střídali velkou a malou námahu na rotopedu nebo veslovacím trenažéru. Třetí skupina cvičila na trenažérech s maximálním vynaložením úsilí.

Pouze polovina dobrovolníků nepřestala s takovým cvičením a dodržovala režim do konce experimentu. Právě ti pomohli vědcům dokázat, že změny délky telomer skutečně závisely na druhu námahy.

Ukázalo se, že například aktivita bílkovin, která je chrání před rozpadem, stoupla asi 2-3krát u dobrovolníků, kteří se věnovali běhu, aerobiku, cvičení na veslovacím trenažéru a na rotopedu, vůbec se ale nezměnila u milovníků těžké atletiky. Znamená to, že buňky sportovců, kteří se věnují lehčímu cvičení nebo aerobiku, stárnou pomaleji než organismus milovníků vzpěračství a dalších druhů těžké atletiky.