„Slunce se nachází v hlavní posloupnosti v evoluci hvězd. Je to příznak toho, že uvnitř Slunce stále probíhá termojaderná reakce jako hlavní zdroj sluneční energie. Doba životnosti hvězdy na hlavní posloupnosti je nejdelší a v její evoluci dosahuje asi 90 %. ‚Životnost‘ Slunce je odhadována na 10 miliard let. Asi 4,5 miliard let Slunce už prožilo, asi stejnou dobu ještě bud žít. Slunce vylučuje stálý proud energie, povrchová aktivita Slunce spojená s výbuchy a emisemi hmoty je z pohledu jeho globální energetiky bezvýznamná," uvedl Kuzněcov.

Vědec říká, že až na Slunci vyhoří všechen vodík, začne hořet hélium a následně těžší prvky. Nakonec (asi za pět miliard let) se energetika a rovnováha sil uvnitř Slunce změní a rozšíří se do oběžné dráhy Venuše, kde se změní na červeného obra. Pohltí vnitřní planety, spálí Zemi a začne stydnout. Potom se změní na mrtvého bílého králíka s poloměrem pouhých 10 kilometrů a kolosální hustotou, kterou nejde porovnat ani s hustotou kovu. Okolo takového králíka budou obíhat pozůstatky planet — od Marsu, Jupitera a Saturnu.

„Průměrná hustota Slunce dnes činí 1,4 gramů na centimetr krychlový, což je 1,4krát více než hustota vody. Hustota látek v jádru Slunce činí asi 150 gramů na centimetr krychlový, což 150krát převyšuje hustotu vody a asi 6,6krát hustotu nejhustějšího kovu na Zemi — osmia," dodal Kuzněcov.