Reakce italských občanů nebyla dlouhá. Většina obyvatel je ochotná podpořit vystoupení z Evropské unie, aby zachovala směr nové vlády.

Jazyk ultimát

Nová italská vláda unavená politikou tvrdých úspor přijala rozhodnutí zvýšit výdaje, aby konečně začala růst ekonomika. Proto byl rozpočet na rok 2019 vytvořen s deficitem překračujícím rámce pravidel Evropské unie.

„Považujeme zájmy národa za důležitější než ekonomické závazky vůči Bruselu a nechystáme se dělat lidi chudší kvůli omezením a požadavkům, které přijali jiní," zdůraznil Lorenzo Fontana, jeden z představitelů pravicové politické strany Liga Severu.

Evropská komise odmítla schválit italský rozpočet v takové formě a odvolala se na to, že přílišné výdaje zvýší italský státní dluh, který i tak tvoří téměř 131 % HDP.

Předvídatelný výsledek: EK pohrozila Římu velkou pokutou ve výši od 0,2 do 0,5 % HDP, což znamená 3,4 — 8,5 miliard eur. Italové známí svým horkým temperamentem samozřejmě nemlčeli.

„Chtějí nás potrestat, ale nakonec to přinese více škody samotné Evropské unii. Zbláznili se, pokud nám skutečně chtějí uložit pokutu," okomentoval rozhodnutí Evropské komise italský vicepremiér Matteo Salvini.

Dodal, že v případě přijetí takových opatření povstane proti EU 60 % obyvatel, což je více než procento Britů hlasujících pro brexit.

Italská vláda odhaduje nadcházející strukturální reformy v ekonomice na zhruba sto miliard eur, 37 miliard bude založeno do rozpočtu, který byl zamítnut Evropskou komisí. Nemá cenu počítat s tím, že Řím tuto částku sníží kvůli zaplacení pokuty bruselským úředníkům.

Neznají míru

Zkrátka scénář s pokutou je spíš pokusem postrašit Itálii. Ve skutečnosti při vyhrožování sankcemi Evropská komise doufá, že Řím bude souhlasit s dodržováním ustanovení takzvané procedury nadměrného deficitu (PND).

Tato procedura znamená, že ve lhůtě od tří do šesti měsíců musí vláda předložit plán odmítnutí rozpočtových výdajů zamítnutých Evropskou komisí, včetně podrobně popsaných opatření týkajících se podřízení rozpočtu evropským pravidlům a lhůt jejich plnění.

PND už byla použita v roce 2009 v zemích Visegrádské čtyřky: v Maďarsku, Polsku, České republice a na Slovensku.

Tehdy pod hrozbou sankcí Brusel donutil provést konsolidaci rozpočtu a snížit schodek na přijatelný úroveň: ze 7,8 na 2,7 % na Slovensku, ze 7,3 na 2,6 % v Polsku, ze 4,1 na 1,9 % v České republice a ze 4,5 na 2,6 % v Maďarsku.

Itálie je však třetí ekonomikou Evropy a Řím není ochoten předvádět takovou pokoru. Ačkoliv premiér Giuseppe Conte formálně prohlásil, že počítá s konstruktivní výměnou názorů s předsedou EK Jean-Claudem Junckerem (setkání se uskuteční v sobotu), vláda se nechystá vzdávat zvýšení důchodů a příspěvků v nezaměstnanosti.

Mají být přitom sníženy daně a poplatky za podnikání, jelikož v některých městech srážky jdoucí do rozpočtu odebírají až 70 % jejich příjmu. Následkem toho podnikatelům prostě nezbývají peníze na modernizaci a rozvoj výroby. V takových podmínkách se zdá, že pro Itálii by skutečně bylo jednodušší opustit Evropskou unii než dodržovat bruselské předpisy.

Dominový efekt

V případě odmítnutí procedury nadměrného deficitu ze strany Říma bude EK nucena provést hlasování o uložení sankcí. Nemá cenu doufat, že celý evropský koncert jednohlasně podpoří tato opatření — v EU mnozí upřímně sympatizují s Itálií.

Evropský Pakt stability ne první rok porušuje Francie, Španělsko a Portugalsko neplněním norem maximálního přípustného poměru státního dluhu a HDP — 60 %. Ve Francii a Španělsku tvoří tato hodnota řádově 100 % a v Portugalsku dokonce 125 %.

Je proto velmi pravděpodobné, že sankce proti Itálii zavedeny nebudou, což silně oslabí vliv Bruselu a bude to příkladem pro další problémové země. Jestliže se národní vlády rozhodnou pro nezávislou rozpočtovou politiku, Evropská unie se stane čistě politickým sdružením a evropská ekonomika se začne viklat.