Tento názor vyjádřili účastníci diskuze, která proběhla v Centru strategických a mezinárodních výzkumů (CSIS) ve Washingtonu.

„Já si myslím, že nynější posedlost Západu ruským omezeným použitím jaderných zbraní je nejasností v chápání ruské jaderné strategie, kterou není možné chápat výhradně skrze prizma jedné teorie, kterou vytvořila skupina ruských stratégů před 18 lety," prohlásila Kristin Ven Bruusgaard, která psala svoji dizertační práci na toto téma v Centru mezinárodní bezpečnosti a spolupráce Stanfordské univerzity.

Ta, podle svých slov, zkoumala čtyři vojenské doktríny Ruska: let 1994, 2000, 2010 a 2014. Dále zkoumala vyjádření oficiálních míst ruského státu. Došla k závěru, že po celou dobu se v otázce použití ruských jaderných zbraní zvyšoval práh, při jehož dosažení by to bylo možné.

Hlavním faktorem, který vedl k těmto změnám, se podle expertky stalo vybavení ruské armády konvenčními zbraněmi. Podle jejích slov, v devadesátých letech a během prvního desetiletí nového milénia, kdy ruská armáda byla špatně vybavena a vycvičena, byla pravděpodobnost použití jaderných zbraní vyšší.

Po roce 2010, kdy ekonomická situace Ruska umožnila provést výraznou modernizaci ozbrojených sil, včetně jaderných prostředků, klesl akcent na jaderné síly. Bruusgaardová uvedla, že z doktríny roku 2010 zmizela formulace „preventivní úder".

Zmínila, že ruský prezident Vladimir Putin poté, co na postu nahradil v roce 2012 Dmitrije Medveděva, by mohl učinit změny v doktríně, díky kterým by se formulace opět změnila. V doktríně roku 2014 to ale neučinil. V ní se použití jaderných zbraní připouští jen v případě, že v ohrožení bude sama existence státu.

„Já trvám na tom, že to se liší od strategie, kterou některé západní země označují za ruskou jadernou strategii nebo hrozbu použití jaderných zbraní, podle níž Rusové použijí jaderné zbraně pro provedení agresivní politiky vůči, například, zemím NATO. Rusko ví, stejně jako my, že jakákoli konfrontace s NATO, pravděpodobně, přeroste do jaderné a že oni mohou prohrát," řekla Bruusgaardová.

Podle ní všechna prohlášení ruských vojáků hovoří o tom, že se takového války účastnit nechtějí.