Žádný z evropských vůdců se konference v Palermu nezúčastnil. Myslíte si, že je to pro ně opravdu důležité?

Guma El Gamati: Domnívám se, že zastoupení hlavních západních zemí a stálých členů Rady bezpečnosti bylo nedostatečné. Bez ohledu na to, že od Ruska se zúčastnil předseda vlády a zbytek zemí zastupovali ministři zahraničí. Spojené státy byly zastoupeny velmi omezeně. Podle mého názoru to naznačuje, že očekávání z konference v Palermu byly poněkud přehodnoceny a sníženy.

Italové začali jednat velmi aktivně. Zdá se mi, že v určité míře soupeří s Francií.

Italové se snaží převzít iniciativu od Francie, aby nemohla svými vlastními způsoby řešit libyjský konflikt. V určitém smyslu je konference v Palermu rozhodujícím momentem v mírovém procesu. Všechno, co bylo dohodnuto v Paříži, se změnilo. A zdá se mi, že ve výsledcích jednání a zveřejněných tiskových zprávách není nic překvapujícího, nového nebo významného. Jednoduše se rozhodli podpořit misi OSN působící v zemi pod vedením zvláštního vyslance OSN pro Libyi Ghassana Salamého.

Podle vašeho názoru, pokud jde o strategii a význam, proč o této události nedostatečně mluví?

Samotná italská vláda je rozdělena na stoupence Ligy Severu a Pěti hvězd, které mají odlišné ideologie a názory na akcenty a přístupy k řešení libyjského konfliktu. Je pravda, že migrace je klíčovou otázkou, zejména pro Itálii. Je také pravda, že terorismus, a zejména hrozba z al-Káidy a ISIS, jsou velkým znepokojením Francie a dalších významných hráčů. Avšak nejdůležitější je stabilita samotné Libye, rozepře v zemi zesílené zejména během posledních 4 let.

Regionální a globální hráči přispívají k zesílení rozdělení v zemi a zdá se mi, že mezinárodní společenství musí jasně prokázat svůj závazek řešit konflikt tím, že se přiblíží a pokusí se stabilizovat a sjednotit Libyi bez prodlužování konfliktu. Mezinárodní společenství je rozděleno, Itálie a Francie se nemohou shodnout, arabské země podporují různé strany konfliktu, Spojené státy a Velká Británie někdy jasně podporují Itálii a jindy se chovají opačně. Takže toto rozdělení mezi mezinárodními společenstvími vůbec nepomáhá situaci v Libyi a ve skutečnosti prodlužuje rozpory a konflikt.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce.