Důvodem, proč je toto vozidlo opět upomínáno, se stalo video, které zveřejnilo Ministerstvo obrany RF při příležitosti 100. výročí vzniku jednotek jaderné, biologické a chemické ochrany.

Stejně jako v případě jiných chemických jednotek v ostatních moderních armádách, jsou tato vozidla používána také ke kouřovým clonám během velkých bojových operací.

V Rusku existuje několik variant zařízení určených k čištění vozidel i personálu, který by mohl být zasažen chemickými látkami. A zejména se jedná o TMS-65U ze sovětských dob, uvádí Trevithick. Celý proces je mnohem rychlejší, než kdyby čištění pracovníci prováděli manuálně s pomocí hadic nebo kartáčů.

„Kompletní systém dodává dekontaminační kapalinu do výfukového systému, aby rychle vyčistil vozidla či konstrukce. Operátor ve věži pak může nařídit motor vlevo a vpravo či nahoru a dolů, aby co nejlépe zacílil zamýšlený objekt," vysvětluje autor.

Sekundární role vozu spočívá ve vytvoření kouřové clony. Posádka může naplnit stejnou nádrž, která obsahuje dekontaminační roztok, tekutinou vytvářecí kouř, jako je například topný olej. Horké výfukové plyny pak tuto tekutinu změní v hustý bílý kouř, který může skrýt přátelské síly před lidským okem nebo určitými vizuálními senzory.

Autor článku také dodává, že ho překvapil i výkon motoru VK-1, který byl nejprve použit v roce 1947 u stíhaček MiG-15. Motor byl používán u bojových stíhaček MiG-17 a také u bombardéru Il-28. Autor připomíná, že poté, co byla tato letadla vyřazena z provozu, měl Sovětský svaz přebytek VK-1. A právě proto se motor začal používat v nestandardních speciálních zařízeních, zejména při čištění sněhu, hašení požárů, a to včetně ropných požárů.

„Pokud jde o TMS-65U, nejsou zde žádné náznaky, že by Rusko tato vozidla mělo brzy nahradit. Je totiž jasné, že hrají zásadní roli v obraně ruské armády během chemické války," podotýká závěrem Joseph Trevithick.