
Díky své ruské sibiřské zálibě si Carmen, povoláním antropoložka, geografka a etnografka, založila soukromé muzeum (ETNOMUSEO en Las Ventas con Peña Aguilera), které se stalo místní památkou. Takže 30 km za Toledem vznikla skutečná ruská vesnice. Na kopci se objevily kulaté stany připomínající bydliště sibiřských kočovníků, vedle je ruská parní lázeň a poustevna.
„Byla jsem na Sibiři tolikrát, že jí považuji za svůj druhý domov. Znám Evenky, Burjaty, Kazachy a Jakuty natolik, že se sama cítím jednou z nich," poznamenává rodačka ze Španělska.
Už jsem skoro velvyslanec Sibiře ve Španělsku
Carmen procestovala Chakasii, Burjatsko, Gornuju Šoriju, plula po řece Leně a za polárním kruhem. Cestovala přes Sachu v zimě a osobně má vyzkoušenou teplotu 30 stupňů pod nulou. Mimo jiné paní Arnau Muro vystupovala s přednáškami na univerzitách Novosibirsku, Irkutsku, Tomsku a má vazby na etnografická muzea v mnoha městech po celém Rusku.
Sama o sobě říká: „Už jsem skoro velvyslanec Sibiře ve Španělsku, samozřejmě neoficiální, ale nikoliv neskutečným."
Co se týče názorů Španělů na její cesty do Sibiře, často této o této destinaci její krajani říkají „divoká". Smělá paní s tím ovšem nesouhlasí.
Žonglující Burjati a dvě sekyry
První jurta — osmiboká dřevěná — byl postaven Burjaty, kteří se nastěhovali do Madridu. Carmen je dovezla do Toleda, zaplatila jim cestu, ubytováním a jídlo. Také vybudovali parní lázeň za pomocí dvou sekyr. V muzeu pod širým nebem je také jarmarečný stánek ze dřeva, kazašská nomádská jurta, altajsko-mongolské obydlí. Každý den je navštěvují desítky turistů.
„Většina Španělů ztotožňuje Sibiř se třemi pojmy — medvěd, mráz, vodka. Chci je přesvědčit, že je to příliš přehnané, omezené a stereotypní. Doufám, že odhalím charakter lidí, jejich mentalitu," říká Carmen.