Zákopová mentalita z dob dvou světových válek přežila i do začátku jaderného století. V tento okamžik se myslelo, že obyvatelstvo je možné před smrtí ze vzduchu ochránit jen pomocí velkých bunkrů, píše NI. Ale zatímco specialisté nabízeli různé projekty a zvyšovali velikost bunkrů, iniciativy ohledně budování úkrytů se stávaly stále bláznivějšími.

Jak uvádí novinář, občanskou ochranu před jaderným útokem komplikují dva faktory — rozsah hrozby a počet lidí. Ohromující faktory jaderných zbraní jsou natolik mocné, že pro záchranu jsou zapotřebí nejvážnější opatření. Pokud je úkolem zabezpečení bezpečnosti životů hodně lidí, náklady na tuto záchranu rychle dosáhnou obrovského rozsahu.

V roce 1956, kdy se americký prezident Dwight Eisenhower obrátil na americké experty s otázkou, jak může Amerika zachránit své obyvatelstvo v případě jaderné války, řešení našli, píše NI. Kalifornské výzkumné centrum RAND nabídlo plán budování obrovských podzemních komplexů pod každým velkým americkým městem.

„Útočiště pro stovky tisíc lidí se plánovalo vykopat ve hloubce skoro 250 metrů pod zemí — dost hluboko, aby bylo možné se schovat před termojadernou bombou, které jsou schopné ničit celá města," píše NI.

Podle této iniciativy občané, kteří se schovali v takových jeskynních městech, by museli žít podle přísné vojenské disciplíny — to znamená spát ve velkých společných ložnicích a jíst ve společných jídelnách pod kontrolou personálu, sportovat a mýt se ve skupinách, zdůrazňuje autor článku.

Rozsah projektu byl ohromující — stál by polovinu amerického HDP v roce 1957. Experti předpokládali, že pomocí těchto bunkrů se dá zachránit 85 % obyvatelstva Ameriky. NI zdůrazňuje, že i když tento projekt byl velmi podrobný, nebyl realizován, neboť tyto náklady by zabily samotnou občanskou obranu.

Jak vysvětluje autor článku, experti RAND ukázali skutečný rozsah problému, tím možná natolik vyděsili americkou vládu, která následně neřešila ani i méně nákladné projekty. Eisenhower odpověděl specialistům: „Takovou válku nesmíme dopustit. Nebudou nám stačit buldozery na odklízení těl."

Podle výsledků Karibské krize si americká občanská obrana vybrala cestu opovržení a vyhýbání. NI uvádí, že lidé prostě nechtěli myslet na jadernou válku. Nehledě na to, že bunkry by snížily počet obětí ze 100 na 50 milionů, stále by to znamenalo, že miliony lidí by nepřežily, stojí ve článku NI.