Všem, kdo je koupí, není zajištěné ani zachování ceny, ani úplné navrácení peněz. Nižší než B- je pouze kategorie Caa, která je známá jako defaultní. Hlavní v této zprávě ale nejsou obligace, ale skutečnost, že sférický západní finanční svět přímo říká ústy Fitch, že nevěří, že Naftogaz dokáže vyhrát mezinárodní arbitrážní soud s Gazpromem v částce 2,56 miliardy dolarů.

Četné soudy mezi Naftogazem a Gazpromem pokračují několik let, přičemž iniciátory jsou vždy Ukrajinci. Je to vždy doprovázeno spoustou halasných prohlášení a počítáním částek, které již velmi brzy přijdou do absolutně schodkového ukrajinského rozpočtu. Evropská arbitráž se všemožně vyhýbá přijetí rozhodnutí, protahuje projednání, anebo vynáší kompromisní rozsudky „na obě strany". Mnozí ostatně nechápou, proč Novak a Miller odbývají informační proud ze strany Naftogazu pouze klidnými a suchými komentáři. Existuje mínění, že si kolektivní Evropa a Rusko původně uvědomovaly, že spolupráce bude stejně pokračovat a rozšiřovat se. Evropští hráči proto kvůli požadavkům politické konjunktury vykonali jisté obřadní tance a vrátili se k jednáním. Ukrajina přece nejen kupuje ruský plyn podle virtuálního reversu: v rámci boje s „hybridní agresí Moskvy" také prudce klesla tranzitní doprava plynu po trase Urengoj-Užhorod a Sojuz. Nebratři odmítli platit cenu požadovanou Gazpromem, který ale nehodlá nikoho vydržovat.

A tak nakonec byla nejvíc postižena Evropa: nedostává plyn, průmyslový růst a teplo v bytech jsou v ohrožení. Jakékoli pokusy přitlačit Rusy zkrachovaly: na všech jednáních monotónně opakovali, že Rusko neochvějně plní své smluvní závazky, a když partnerům něco nevyhovuje, mají samostatně řešit problém ukrajinského tranzitu. Víc než to, EU dala nepřímo ultimátum: pokračování tranzitu plynu je možné pouze za podmínky existence spolehlivých (tedy evropských) odběratelů, kteří svými objednávkami učiní přečerpání plynu finančně odůvodněným. Prostě a jednoduše navrhli Evropě najít náhradu za Ukrajinu, která ze schématu vypadla.

Partneři se trochu zamračili a… nabídli Gazpromu nové smlouvy v částce přibližně 50 miliard dolarů. Druhá strana tak fakticky přiznala naprostou neschopnost Ukrajiny v otázce zajištění tranzitu a evropské energetické bezpečnosti. Rating Fitch není náhodný, jsme svědky výroby informačního „polštáře" pro vyloučení Ukrajiny a Naftogazu jako dopravce a zprostředkovatele.

Tento článek nebude úplný, když nepřipomeneme jeden rozšířený a masový omyl, že se prý Rusko a EU mohou obejít bez ukrajinských plynovodů, že jejich čas pominul. Je to v zásadě nesprávné. Nesmíme zapomínat, že spotřeba zemního plynu roste v EU průměrně o 30 miliard kubíků ročně. Kapacita ukrajinského plynovodu na úseku evropské hranice činí 142,5 miliardy kubíků, kdežto kapacita obou Severních proudů pouze 110 miliard plus 33 miliard Tureckého proudu, ze kterých si Turecko ponechá půlku pro vlastní spotřebu. Důležité je pochopit, že nové plynovody dosáhnou projektované kapacity až za 3-5 let a že mají technický nedostatek: nejsou zabezpečeny plynovými nádržemi. Ukrajina je ale má a pojmou asi 33 miliard kubíků, které se dají použít hned zítra. Vyzbrojíme se tedy těmito čísly a všechno dobře spočítáme s pomocí kalkulačky. Vyjde nám, že Ukrajina dokáže samostatně uspokojit víc než 30 % celoevropské poptávky po plynu. Rétorická otázka zní: dovolí globální byznys někomu, aby přeřízl tuto životně důležitou tepnu?

Co se týče opotřebovanosti ukrajinského systému plynovodů: nezávislý audit ukázal, že opotřebovanost potrubí, kompresorů a měřícího zařízení dosáhla 85 %, cena modernizace činí asi 15 miliard eur. Tato částka je neúnosná pro Ukrajinu, avšak pro EU víc než únosná. Poslední mise MMF uvedly jako div ne hlavní podmínku vyčlenění další tranše zvýšení cen plynu pro odběratele. A pak další a další zvýšení. Myslíme, že podobné podmínky budou vytyčovány, dokud cena modrého paliva nebude pro obyvatele třeba Žitomiru stejná jako pro obyvatele Hanoveru. Umožní to počítat všechny tarify a poplatky podle stejného schématu a neunavovat se místními zvláštnostmi.

Dovolíme si skromnou předpověď: ukrajinský systém plynovodů začnou řídit zvenčí doslova za rok nebo rok a půl. EU prostě fyzicky nemá čas na průtahy s ohledem na rychlost opotřebení a rozkrádání infrastruktury.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce