Konec 1. světové války, rozpad říší a vznik nových států, včetně Československa, bude tématem další vědecké konference v Institutu slavistiky Ruské akademie věd. Nedávno v Moskvě proběhla 100letému jubileu Československa věnovaná prezentace dvoudílné práce „Československé legie 1914-1920: dokumenty a materiály". Sputnik hovořil s jedním z autorů knihy, doktorkou historických věd Jelenou Serapionovou.

Serapionova: Tyto dokumenty se týkají důvodu povstání, příčin rychlých vítězství legie a následujících porážek. Toho, jak bylo organizováno zásobování legionářů, o čemž je málo známo, jak se navazovaly jejich vztahy s různými politickými silami tehdejšího Ruska, vztahy mezi legionáři, disciplína uvnitř legie, jak probíhala evakuace domu.

Týká se intrikujícího tématu krádeže 13 beden ze zlatých zásob Ruské říše. Došlo k tomu 14. ledna 1920, když ešalon chránili smíchané československé a ruské síly. Za viníky krádeže byli označeni někteří členi ruské hlídky, kteří pak byli zadrženi. Dokumenty, které jsme zveřejnili, ukazují, jak probíhalo vyšetřování, kdo držel hlídku, která opravdu byla ruská. Ale odpovídal za všechno český důstojník. Je těžké připustit, že k tomu, co se stalo, došlo bez jeho vědomí…

Jak se v Rusku měnilo vědecké hodnocení dějin československé legie a Masaryka? Vždyť jeho idea vytvoření nezávislého státu na základě západních hodnot se stala ideologií boje československých legionářů.

Serapionova: Za doby SSSR tuto stránku dějin traktovali velmi osobitě. V 50. letech v SSSR vydávali vědecké práce pod názvem „Protinárodní politika Masaryka a Beneše", ve kterých je představovali jako nepřátelské Sovětskému Svazu buržoazní činitelé. Vztah k československým legionářům byl stále negativní, vždyť byli zataženi do občanské války v Rusku, bojovali proti bolševikům. Národní vědomí se těchto stereotypů zbavuje, ale tento proces je pomalý a složitý.

Co se týče ruské vědy, je čas pro zvážené hodnocení. Ve vydávaných u nás článcích o Tomáši Garrigue Masarykovi, o Československé republice, postava jejího prvního prezidenta je představená jako klíčová v dějinách československého státu, boje za získání samostatnosti.

Byl to bez pochyby veliký humanista, politický a duchovní lídr, který se hlásil k západním hodnotám a spolu s tím miloval ruskou kulturu, jejíž velkou část díky přijímaní migrantů z bolševického Ruska, díky známé ruské pomocné akci, se podařilo zachovat.

Nezakrýváme ale oči ani před polooficiálním kultem osoby Masaryka, který se zformoval v meziválečné době v Československu. V našem institutu pracoval nyní pokojný profesor Andrej Puškaš. Pocházel z Podkarpatské Rusi, vzpomínal, jak na začátku 30. let ve škole hodina začínala tím, že zvedali vlajku Československa, zpívali hymnu a recitovali básničky na počest „tatíčka" Masaryka.

Ale to všechno neredukuje osobu zakladatele Československé republiky. Je mnohostranný a inspiruje historiky, aby prováděli nové výzkumy. V Rusku o něm vydávají články, můžu uvést dílo „Masaryk a Evropa", monografii, která je věnována korespondenci Masaryka a zakladatele Petrohradské filozofické společnosti, ředitele Veřejné knihovny v Petrohradu (1918-1924) Ernesta Radlova.