Estonsko, Lotyšsko a Litva nedisponují velkou armádou. Těch několik vojáků a letadel NATO, které se tam nacházejí, není nic jiného než zpomalovací práh na cestě velké armády. V případě konfliktu mohou pobaltské země počítat s dodatečným posílením ze strany Severoatlantické aliance.

Nicméně manévry na zemi, na moři a ve vzduchu v tomto regionu jsou zranitelné vůči ruským leteckým silám soustředěným v Západním vojenském okruhu, poznamenávají odborníci Mezinárodního centra pro obranu a bezpečnost (International Center for Defense and Security). Hlavním problémem je systém letecké obrany, který je Achillovou patou celého severovýchodního boku NATO.

Americký list napočítal 27 eskader ruských leteckých sil v Západním vojenském okruhu a rovněž vzal v úvahu, že by letecké síly mohly být nasazeny do pobaltských států z ostatních sousedících regionů a v důsledku toho by celkový počet úderné skupiny dosáhl několika set letadel.

NATO má v pobaltských státech trvale 4 až 8 letounů, jejichž posláním je hlídat vzdušný prostor. Lotyšsko, Litva a Estonsko nemají vlastní stíhací letouny. Ze zbraní protivzdušné obrany mají jen střely krátkého dosahu Stinger a švédské RBS-70. Litva rovněž kupuje norské rakety NASAMS středního dosahu, zatímco Estonsko má staré sovětské protiletecké zbraně ZU-23-2.