USA vyhrožují jiným zemím sankcemi za pouhý nákup ruských systémů protivzdušné obrany, světové velmoci však o tyto systémy neztrácejí zájem, o čemž svědčí také uzavření v letošním roce dohod o dodávkách S-400 do Indie a Číny. A ani jedno vojenské letectvo by se nechtělo střetnout s ruskou protivzdušnou obranou v boji.

Autor připomíná, že vývoj předchůdce tohoto komplexu — S-300 začal v 60. letech minulého století, systém byl zařazen do výzbroje v roce 1978. Od té doby se S-300 neustále zdokonaloval, zaváděly se nové modifikace, z nichž jedna — S-300PMU-2 — se dokonce označuje za „ranou verzi" S-400.

V současných systémech se používají nové radary, které umožňují zachytit skoro každý cíl ve vzduchu. Systém může kromě toho užívat čtyři různé typy raket o různé hmotnosti a s různými možnostmi, díky tomu může jeden komplex S-400 fungovat jako plnohodnotný systém protivzdušné obrany členěný do sledu.

Možnosti S-400 se mohou zdát vážným krokem vpřed ve srovnání s ukazateli jeho předchůdce, avšak mnohé z pokrokových zvláštností včetně zachycení balistických raket, vzájemně spojených modulových raket atd. byly realizovány v systému PVO už dávno, S-400 navázal na již existující přednosti S-300, stal se přitom ještě účinnějším.