„Nedávno jsme to zjistili a dnes tento fakt analyzujeme. Týká se finančního zabezpečení dodávek techniky v letech Velké vlastenecké války. V tomto období se ceny zbraní a vojenské techniky nezvyšovaly, politika velkoobchodních cen zbraní a vojenského majetku spočívala v jejich stálém snižování," sdělil vedoucí odboru finančního zabezpečení MO Jevgenij Pronskij.

Tank T-34 měl podle něj v roce 1941 cenu 269 tisíc rublů. „V roce 1942 to bylo již 193 tisíc, v roce 1945 136 tisíc. Letadlo Il-4 mělo v roce 1941 cenu 800 tisíc rublů, pak jeho cena klesala dvakrát, nejdříve na 468 tisíc a v roce 1945 na 380 tisíc. PPŠ-41 Špagin měl v roce 1941 cenu 500 rublů, v 1942 400 a pak až do konce války 148 rublů," řekl. Dodal, že celkem bylo za války na nákupu vojenské techniky ušetřeno asi 50 miliard rublů.

Pronskij také sdělil, že existoval systém materiální odměny vojáků, měl tenkrát název Za bojovou práci.

„Tento systém byl stanoven zvláštními rozkazy. Byly přísně tajné. Například 8. srpna 1941 Stalin podepsal rozkaz o odměně pro letce Baltské flotily, kteří bombardovali Berlín: každý člen posádky, který se zúčastnil letu, dostal dva tisíce rublů. Pak byl tajný rozkaz z 19. srpna 1941, který stanovil způsob odměny letců všech druhů letectva," sdělil Pronskij.

Ve stíhacím letectvu byla například stanovena odměna pro letce za každý sestřelený letoun nepřítele ve vzdušném boji ve výši jednoho tisíce rublů, za tři sestřelené letouny dostal pilot státní vyznamenání, za tři další druhé státní vyznamenání, za deset sestřelených letadel dostal titul Hrdina Sovětského svazu. Za každý zasažený tank dostal velitel a zaměřovač 500 rublů, ostatní příslušníci dělostřelecké obsluhy — po 200 rublech.