Někteří již dali tragédii do souvislosti s Ukrajinou, se zatčením krymského vicepremiéra, s vnitřní politikou, s přáním úřadů definitivně odzbrojit občany, nebo s ovzduším nenávisti, jež zavládlo v zemi.

Všechny tyto alternativní skutečnosti jsou donebevolající neúctou vůči obětím tragédie. Avšak „festival utajovaných pravd" je, ať už je to jakkoli hnusné, nevyhnutelným prvkem každé dnešní masové tragédie. Vzpomeňme si třeba na to, jak celkem nedávno vymýšleli na sociálních sítích jednu za druhou „verze" okolností a počtu obětí požáru v kemerovském obchodním centru Zimní višně.

Ale pravda je, nakolik se dá dnes soudit, celkem ubohá. Všichni mladiství masoví vrazi jsou si dost podobní. Všichni jsou outsideři a nelíbí se dívkám. Všichni nemají, anebo téměř nemají, přátele. Všichni mají špatné nebo „žádné" vztahy s rodiči. A jsou to všechno egocentrici. Zkrátka takzvaný masový vrah je zběsilý a infantilní, považuje všechny kolem sebe za vinné z jeho neštěstí. A navíc se dostal ke střelné zbrani nebo výbušnině, a proto se rozhodl, že se všem pomstí.

Tento psychologický typ se vlastně nedá zlikvidovat, je to stejné jako vybudovat společnost, ve které jsou všichni poctiví a pracovití.

Avšak jedno se udělat dá — poskytnout lidem ochranu před podobnými vrahy.

Než osmnáctiletí chlapci získají právo na držení zbraně, měli by být podrobeni podrobnému psychologickému rozboru, stejně jako jejich životní okolnosti.

Ten, kdo chce vlastnit zbraň, která dokáže zabít dav lidí, musí být doslova obrácen naruby a zkontrolován, jestli není aspoň trochu asociální. Je to případ, kdy všechny pochybnosti mají být vyloženy proti žadateli. Protože pak už bude pozdě, aby se rodičům obětí říkalo o nedotknutelnosti vrahovy osobnosti.

Zkrátka závěry, jež má učinit stát a společnost, jsou již dnes jasné. Vyšetřování bude zatím pokračovat.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce