Svůj názor Sputniku sdělil jeden z nejvýznamnějších expertů v této oblasti, výkonný ředitel obchodní a průmyslové Komory SNS František Masopust.

Masopust: Každá závislost je špatná. Jestliže je český export z 87 % orientován na Evropskou unii, tak pokud by v budoucnosti došlo k nějaké krizové situaci, mělo by to vysoce negativní dopad na českou ekonomiku, na rozdíl od situace, kdy je portfolio zemí, do nichž se exportuje, diferencované. I ona závislost by měla být rozdělena na několik částí.

Proč to řekl pan premiér právě nyní?

Protože je na strojírenském veletrhu a strojírenství je jedno z odvětví, které je závislé na exportu, jelikož česká ekonomika je exportní. Já tam nevidím jiný důvod, ani nic proti EU. Jen to, že to prostě je problém, stejně jako se svého času velmi mnoho hovořilo o tom, že Česká republika je závislá na ruském plynu, proto se začalo diferencovat. Volí se cesty přes Polsko, Německo a tak dále. Takže těch 90 % dodávek z Ruska dneska již není. Toto je stejný problém. Je potřeba rozdělit ty cílové země tak, aby se v maximální možné míře eliminovalo případné riziko.

Mohl byste uvést nějaké příklady toho, že závislost na exportu je špatná?

Vezměte si automobilový průmysl, ten je v Česku extrémně rozvinutý a je to jeden z hlavních sektorů, jenž generuje příjem do státní pokladny. To nejsou jenom továrny, které by vyráběly pro české závody, ale i společnosti, které vyrábějí pro Mercedes, Audi, Volkswagen. Ve chvíli, kdy by došlo ke krizi v oblasti automotive, tak by tyto firmy najednou neměly komu prodávat. Najednou se okamžitě hroutí jedna důležitá část ekonomiky.

V nové vládní koncepci vývozů, v tomto novém pojetí exportu do EU, jaké místo bude mít podle vašeho názoru vývoz do Ruské federace? Klesne, nebo poroste export do Ruska?

Já nerozumím tomu, že premiér hovořil o vypracovávání exportní strategie. Exportní strategie existuje. Byla novelizována před dvěma lety a jsou tam zahrnuty všechny aspekty českého exportu, včetně exportů do třetích zemí. Rusko je jeden z významných adresátů českého exportu. Otázka je, zdali poroste či neporoste. Strategie samozřejmě hovoří o tom, že se bude zvyšovat. Nakolik se to ale podaří, to nedokážu říci, protože je to o schopnosti firem oslovit trh a je to o zájmu o naše produkty. Dnes jsme ve stádiu, kdy existují sankce, která tady budou i nadále. Další aspekty ve změnách v ekonomice Ruské federace jsou nakloněny na snížení importů. Chtějí jiné formy spolupráce, chtějí lokalizaci, společné podniky a podobně. Ten klasický export podle vzoru vyrobím — prodám, dnes již není tak prioritní ze strany našich partnerů, v tomto případě z ruské strany.

V situaci, kdy bude Česká republika snižovat dodávky do EU, na jaké trhy půjdete?

Ono se to vždy lehce řekne. To je to samé, jako když EU a Spojené státy uvalily sankce na Rusko, tak si musíte najít nová odbytiště. To se lehce řekne, ale těžko se to dělá. Společnosti se nikdy nezaměřovaly pouze na jednoho odběratele. Exportér vždy hledal více adresátů, jimž může prodat, aby mohl prodat více. Když vám řeknou, že se musíme věnovat Jižní Americe, protože ta je nenasycená, tak je to stejné, jako když vám řeknou, že na Saharu můžete dodávat vodní čerpadla, protože tam potřebují vodu. To jsou prostě politické proklamace, které nejsou zásadně ekonomicky podložené. Budou se hledat nové trhy. Není to jen Rusko, ale prostě jdeme dál. Samozřejmě, odbytiště Rusko nemůže být nahrazeno Kazachstánem, Ázerbájdžánem a Uzbekistánem, protože ten trh tam není tak velký jako ruský trh.

Premiér Andrej Babiš také chce propojit organizace, které Českou republiku zastupují a propagují v zahraničí — Czech Tourism, Czech Trade, Czech Invest, EGAP (Exportní garanční a pojišťovací společnost) i Českou exportní banku — aby bylo možné uspořit 130 milionů korun. Souhlasíte s tímto návrhem?

Teď budu mluvit jenom sám za sebe. Já si nemyslím, že by toto bylo řešení, které je zásadním přínosem. Dokážu si představit některé kroky a opatření, ale není to, co bychom potřebovali. Podle mě by důležitější otázka byla kvalitní organizace těchto institucí. Pokud ale snížíme počty státních zaměstnanců o nějakých pár set, tak nás to opravdu nezachrání. Já za sebe říkám, že toto nevidím jako spásu pro českou ekonomiku.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce