Někteří lidé tvrdí, že umírání je podobné jako čtení knihy. Vzpomínám si, jak jsem přemýšlel o svém životě, ale nevypadalo to jako kinematografická montáž. Spíše jsem měl pocit, že jsem neúnavně prolistoval knihu a vytrhával z ní různé úryvky.

Jiní lidé vzpomínali, že ve chvíli, když umírali, k nim přicházel někdo, kdo pro ně byl důležitý. Uživatel se jménem Schneidah7 třeba spadnul z motocyklu při rychlosti 50 km/h a byl z lékařského hlediska mrtvý, když ho přivezli do nemocnice. Tvrdí ale, že před tím, než přijela ambulance k němu přišel ho bratr, který zahynul před několika lety, a začal ho povzbuzovat.

Zatímco mnozí popisují svou smrt jako prázdno, uživatel IDiedForABit se přiznal, že po alergické reakci, která mu způsobila zastavení srdce, se dostal do zahrady.

„Nebyly tam ani květiny, pouze prach a neupravená tráva. Uprostřed stálo dětské hřiště, kde si hrály dvě děti. Chlapec a dívka."

Další lidé vzpomínali na to, že smrt jim připomínala spánek. „Jako kdyby sis zdřímnul," píše uživatel TheDeadManWalks, který zažil několik měsíců chemoterapie, a poté jeho nos začal nekontrolovatelně krvácet.

Podle některých uživatelů sítí je smrt pouze legrací. Například uživatel altburger69' pokaždé, když mu dávali šok, se probouzel a říkal doktorům nový vtip.

Je však možné, že po smrti nic není? Mnozí tvrdí, že po smrti neviděli žádné světlo a nic neslyšeli.