Za takových okolností tichá většina, na kterou apeluje ministr zahraničí Heiko Maas, může nejen začít mluvit, ale okamžitě vyvolat vzpouru, varuje autor článku.

A všichni už to začali chápat. V Německu není všechno v pořádku, píše ve svém sloupku Jakob Augstein. Statistické ukazatele jsou sice dobré, avšak nálada není. Pokud se podíváme na ukazatele podniků, Německo je zemí hospodářského zázraku. Růst sezónu po sezóně pokračuje, ale Němci z nějakého důvodu nejsou šťastnější a spokojenější.

Jde o to, že statistická čísla neodráží skutečnost. Dříve platil princip, že pokud je v ekonomice všechno v pořádku, pak i lidé jsou spokojení. Nicméně tyto dny již pominuly.

Nejistota, která z toho pramení, nemůže být podceňována, píše autor. Lidé v Německu touží po bezpečnosti, spolehlivosti a schopnosti počítat s plány do budoucna a vytvářet je. Pokud ekonomika začíná vzbuzovat nejistotu, je na čase, aby zasáhla politika. Ta má lidem dát pocit, že je vše pod kontrolou. Nepohodlí současnosti vyplývá ze strachu ze ztráty kontroly. Zde se s tím však politika nedokáže vypořádat.

Podle průzkumů je celkem sedm lidí z deseti v Hamburku silně či velmi silně znepokojeno tím, že si v budoucnu nejspíše nebudou moci dovolit bydlení ve svém městě. Strach mezi Němci roste, ne však kvůli migrantům, ale kvůli globalizovanému trhu s nemovitostmi.

Během dlouhých let neoliberálního výcviku se Němci naučili, že stát by neměl ekonomiku držet na uzdě. Nyní však pocit, že se na stát nemůžeme spolehnout i v jiných oblastech, sílí, podotýká Jakob Augstein.

Ministr zahraničí Heiko Maas prohlásil, že by se tichá většina už měla konečně ozvat. Z pohledu sloupkaře deníku Der Spiegel se však jedná o podivný výrok. Maas vyčítá většině mlčení, ale celý politický systém Německa je založen právě na skutečnosti, že většina mlčí. Ke všemu ostatnímu jsou političtí představitelé.

Podle autora toho daní zástupci, tedy politická kasta, do níž patří i Maas, v posledních letech udělali hodně pro to, aby se toto většinové ticho ještě více prohloubilo.

A nyní by tato většina o sobě měla dát vědět a najít si stranu. Co ale tato většina řekne, až najde svůj hlas? Pokud zaujme nějaký postoj, kdo může zaručit, že tento postoj bude správný? Pro toho, kdo dostává 5 tisíc eur měsíčně, neznamená multikulturalismus to stejné jako pro toho, kdo dostává jeden tisíc eur. „Pravda je hořká, ale je to tak," píše německý novinář. Taková situace je velmi obtížnou výzvou pro stát. Každému přistěhovalci musí stát přidělit lůžko, které potřebuje německý občan v nouzi. Je nutné investovat do podpory učitelů, sociálních pracovníků, terapeutů, psychiatrů, pedagogů, překladatelů či policistů. Je třeba vyvinout novou regionální politiku, která zastaví zpustošení nejen ve východních oblastech Německa, ale v celé zemi.

Nicméně všechno výše zmíněné stát nedělá, lituje autor článku.